Ametyst, podstata léku

27.8.2005 | katerina.palatova | k.palatova@gmail.com | Popisy léků

Rebecca Preston

Převzato z časopisu The Homeopath

Jako lék je Ametyst hluboký a dynamický silikát. Představte si, jak se krystaly ametystu tvoří, rostou uvnitř dutiny v tmavé, šedé hornině. Nádherně zbarvené špičky čnící do tmavé prázdné dutiny.

Krása Ametystu a jeho schopnost zářit je skryta, je neviditelná a nechtěná, dokud se zvětráváním a změnami v zemské kůře nebo těžbou neodhalí a nerozpozná, jaký opravdu je. Místo, ve kterém vyrůstají je tmavé a oni jsou sami. Jak chápeme místo, ve kterém pacient Ametyst žije a emoce, které ho naplňují? Jak můžeme poznat mechanismus, který používají, aby přežili na takovém místě a jak vyplňují dutinu? Ametyst je křemenný krystal (oxid křemičitý) a jediné, čím se liší od látky, kterou používáme jako lék Silica, je nepatrné množství železa a manganu, které dodávají Ametystu barvu, když ho ozáříme. Mají řadu společných symptomů na úrovni mysli a emocí, ale tam, kde pacient Silica potřebuje k přežití pevnou, určitou představu, jde Ametyst mnohem hlouběji. Potřeba vlastního sebeurčení se tu objevuje na nejhlubší rovině, aby si uvědomili, že vůbec žijí. V tělesné rovině se Ametyst projevuje jako typický silikát. S drobnými odchylkami má většinu symptomů podobných Silice, a samozřejmě se vyskytují podobnosti v orgánech. Zde podávám výčet nejvýznačnějších emočních charakteristik s citáty převzatými z provingů:

ametyst2

 

Jejich krása a schopnost zářit je skryta, je neviditelná a nechtěná, dokud se zvětráváním a změnami v zemské kůře nebo těžbou neodhalí a nerozpozná, jaké opravdu jsou.

 

 

PRÁZDNÁ DUTINA

Sám uprostřed dutiny, prázdnoty

Jsou ztraceni v prázdném prostoru, sami, izolováni a odděleni od okolí, cítí se být odlišní. Vůbec se nezmiňují o ostatním světě nebo jejich normálním životě. Nejsou si vědomi své identity. Žijí vůbec, sami uprostřed temnoty?

„Planety jsou daleko od sebe. Stejně je to i s lidmi na tomto světě. Ve vesmíru je samota a zima.“

„Když jsem se vzbudil, nebyl jsem si zcela jist, kde jsem. Byl jsem zmatený. Dal jsem si sprchu a začal pískat Odnes mě na Měsíc.“

„Kde je Bůh? Pořád myslím na to, že potřebuji být milována. Kde jsou všichni? Kde jsem já? Myslím, že začínám být pomatená.“

„Připadám si jako osamocený a izolovaný tvor.“

Bez identity

Jak mohou ve světě fungovat, když jsou sami nedotvoření a neznají se? Lidé, kteří podstoupili proving, se dotazovali na svou identitu a nejhlubší otázky existence.

„Jsem jako bez vlastní osobnosti, jako když nevím, kdo jsem a jaký jsem. Všechno mi připadá beze smyslu, ale ne zoufalé nebo depresivní, jen beze smyslu. Kdo budu, když půjdu na oběd? Má to nějaký význam? Nemám žádné výrazné osobnostní rysy. Nic mi nepřipadá ani lepší ani horší. Trochu jako čekání a pozorování, jací jsou nejprve všichni okolo, ale bez ohrožení. Téměř lhostejnost – jako bych byl v zemi nikoho. Bez formy, bez znalosti sama sebe, opravdový nezájem. Neprojevují se žádné emoce. Ne úplně prázdný, ale vyhořelý, prázdný a nezformovaný.“

„Nejsem si jist, jestli skutečně existuji. Nevolali mi žádní pacienti.“

Smrt

Nejsou na světě opravdově. Nejsou v kontaktu s životem ani duší. Pokud není něčí duše bez poskvrny, nebudou schopni duši vidět v čemkoli nebo v komkoli kolem sebe. Smrt je všude a život jen pluje skrz ni jako loď.

„Stále přemýšlím o smrti, o své smrtelnosti.“

„Mám strach ze smrti, přestože je smrt všude kolem.“

„Cítím, že už nebudu žít dlouho, protože se nade mnou všechno stahuje. Jako bych měl jen velmi malé poslání a celé to stejně byla jen iluze.“

„Včera jsem večeřel a bylo to jako bych jedl smrt. Nebylo to vůbec příjemné, chuť smrti, mrtvého masa.“

Oddělení

Mimo toho, že se cítí sami, izolováni a odděleni od ostatního světa a lidí, jsou také odděleni sami od sebe a svého já.

„Pomalu usínám a zase je tu pocit, že pozoruji sám sebe. Nelíbí se mi to.“

„Mám pocit, že nejsem ve svém vlastním těle, podivný pocit, jako bych sám sebe pozoroval zvenčí.“

Duše/Bůh

Objevuje se zoufalá touha dosáhnout spojení s Bohem, duší, přírodou, ale pro většinu z nich to bylo příliš nedosažitelné, nezdolatelné a vzdálené. Chtějí a potřebují dosáhnout spojení, ale nemohou.

„Jsem ohromen mocí vesmíru, duší, vnímáním energií, které nás ovlivňují a zasahují. Pocit spojení a vědomí osudu jsou příliš velké. Mám strach. Chci být nevěřící. Nechci to všechno vědět. Chci se stát nenápadným ateistou a chodit do pravidelného zaměstnání od osmi do pěti. Všechen ten esoterický makrokosmos a mikrokosmos je pro mě příliš, bojím se toho. Nemám už věci pod kontrolou. Svět se blíží ke svému konci, přál bych si to nevědět. Nevědomost je blaženost.“

„Přemýšlel jsem o jezevcově stati Meč v kameni, o tom, jak se všechna embrya shromáždila před Bohem, aby se vyjádřila, v jakých tělech chtějí růst. Poslední z nich řeklo Bohu: „Věřím, že mě necháš vyrůst takového, jakého jsi mě stvořil.“ A z posledního embrya vyrostl člověk. Byl jsem úplně zahlcen emocemi, začal jsem plakat a musel najít strom, za který bych se schoval. Jsem přesvědčen, že musím věřit přírodě/ Bohu, že přežiji zimu. Slyšel jsem větu „Pán se stará“, ale nebyl jsem schopen odhalit, co je Bůh a co je příroda.“

Selhání a uznání

Cítí, že jsou v životě neúspěšní a mají obrovskou touhu po uznání, po nějakém druhu potlesku, který jim vrátí tvar, smysl a cíl. Nic z nich samotných ani z vnějšího okolí není schopno jim dokázat, že je ostatní vnímají, že jsou chtění a mají nějakou cenu.

„Vím, že jsem nedosáhl v životě ničeho. Cítím se bezcenný.“

„Skončil jsem s hudbou. Hrával jsem na klarinet a publikum o tisíci divácích mi tleskalo. V té době na mě byl můj otec hrdý. Když nikdo netleská, jsem k ničemu. V mém nitru nic netleská. Ve všem jsem zklamal. Chci, aby to všechno skončilo a umřel jsem. Můj oheň vyhořel. Není ve mně žádná láska ani tvořivost, jen pustina krutého odsuzování, která mě stále více podlamuje. Nic nevidím ani si nepředstavuji.“

Žádný smysl nesmí být obtěžován

Neslyší potlesk ve své dutině – místě, kde neexistuje žádný smysl, radost, optimismus ani láska. Zbaveni smyslu, lásky a vztahů je pro ně těžké být něčím obtěžován, o něco se zajímat: denní rutina, práce, kontakt s ostatními lidmi. Jak zřejmě tušíte, byla tu také silná touha po společnosti a navazování vztahů jako způsob vyplnění prázdné dutiny. Nejsou však schopni vztahy navázat.

„Cítím se otupěle a nejsem schopen přemýšlet o tom, jak mi je. Cítím se emočně vyhořelý. Nesnesu pomyšlení, že bych se měl věcmi aktivně zabývat. Chci být jen prázdný a nevědomý, rozhodně nemám žádnou chuť do života.“

„Velmi prázdný, nesmí jím být opovrhováno.“

Bezpečí a nebezpečí

V dutině zažívají nebezpečí číhající jak uvnitř, tak venku, někdy nespecifické, se silnou touhou cítit se bezpečně a uzavřeně.

„Necítím se tu v bezpečí. Nechci být ve třídě, ale nemůžu být ani nikde jinde.“

„Nerada pobývám na místech, která dobře neznám. Číhá tam nebezpečí.“

„Nejraději bych se schovala pod stůl, dolů do temnoty.“

Paranoia a strach

Mimo své bezpečné místo zažívali proveři (osoby provádějící proving) paranoiu a návaly strachu, a to jak ve své dutině tak venku v okolním světě. Prázdnota je chladná, plná samoty a izolována, ale vylézt z ní ven se také bojí. Neví, jak mají žít. Strach často doprovázel extrémní rozrušení, obvykle pociťované jako šílenství a hystericky proudící energie v celém těle. Je důležité zmínit nastartování mechanismu zděšení, boj, útěk. Nejprve útočí, pak se brání. Je to podstatný mechanismus pro jejich přežití.

„Mám velký strach. Určitě se mě někdo snaží napadnout. Čas od času se ve mně probudí strach, že se něco stane. Před panikou se vždy dostaví potíže v hrudi a bušení srdce jako varování. Kdyby to nebyl proving, už bych nikdy neopustil své rodné město. Cítím se tu v bezpečí, chráněn vysokými kopci. Jinak se neumím se situací, v níž se teď nacházím, vyrovnat.“

„Boj nebo strach – puls v mé hrudi tluče jako o závod.“

„Jako bych byl v životu nebezpečné situaci, je to „konej nebo zemři“. Prožívám tyhle pocity, ale ta situace není skutečná.“

Přežití

Jednou ze strategií jak se se situací vyrovnat bylo zalézt do bezpečné díry, bohužel není vhodná pro fungování v tomto světě. Následující témata jsou některými z vyrovnávacích strategií používaných k překonání a skrytí pocitů, které se již projevily. Strategie měly mnoho variací.

Chlad

Velký strach ze zimy, ale i přes všechen strach, lhostejnost, když je dohnán k obraně.

Otevřenost, ústup a mírnost vyvolávají jen dojem zranitelnosti, nebezpečí, strachu a paranoiu. Stojí za povšimnutí, že Ametyst použitý v provingu pocházel z dolů ve Finském Laplandu, jediných dolů na Ametyst severně od polárního kruhu.

„Je mi stále větší zima a vím, že zima zabíjí. Schovat se hluboko, nebo zahynout.“

„Možná by bylo dobré začít se vůči lidem cítit hnusně. Odveta je chod, který je třeba podávat chladný a ve vesmíru je chlad.“

„Pocit silné zimy.“

Mužská energie

Není to ani tak otázka pohlaví, jako spíše mužských archetypálních vlastností. Vlastnosti spojované s „mužskou“ stránkou jsou ty, které mohou zajistit lepší vyrovnávací strategie když je člověk ztracen, v nebezpečí a má strach, než jsou mírnost a otevřenost.

„Najednou jsem si uvědomila, že se ze mě stal muž. Jsem přesvědčena, že se s provingem vypořádám sama a nebudu kontaktovat svého konzultanta. Averze k ženskému klábosení o citech. Srovnala jsem se, spoléhám sama na sebe a očekávám to samé od ostatních. Můj konzultant a já se spolu snažíme odkrýt ženský a mužský archetyp. Nechávám si své pocity pro sebe a sama je zpracovávám, a pak mě rozčílí, když konzultant chce, abych mluvila. Jsem stejná jako můj otec.“

Bez soucitu

Tento méně jemný, jangový obranný způsob přežívání se dále projevil v neschopnosti soucitu, pochopení a tolerance.

„Kamarádka pociťovala, že jsem od ní vzdálená. Já jsem to necítila. Je to asi nějaký dojem, který na lidi dělám. Nemyslím, že jsem chladná, ale tento týden jsem rozhodně nechtěla, aby mě někdo obtěžoval tím, že chce, abych si s ním povídala nebo ho poslouchala. Je to jenom emocionální záležitost. Věci mi připadají docela černobílé. Je to jako když se vám něco nelíbí. Změňte to, nenaříkejte si na to a zvláště ne u mě.“

Pravda

Patří sem také upřímnost a potřeba říkat pravdu, i když to bylo drzé nebo zraňující. Život viděli jako černobílý, žádné barvy, odstíny nebo jemné rozdíly. Jejich postoj se stal jejich identitou, a proto se ho pevně drželi a nestarali se o to, jak tím zasahují ostatní lidi.

„Celkový pocit je velmi faktický, černobílý a dogmatický. Všechno je buď správně nebo špatně. Nemám trpělivost se slabinami a traumaty druhých. Říkám, co mám na jazyku, mluvím o věcech tak, jak jsou.“

Nával zlosti

Opět mužská energie – boj o přežití v nepřátelském okolí. Jako obvykle bylo v provinzích spousta hněvu, ale hněv Ametystu byl velmi blízko povrchu: Výbušný, živý a hrozivý. Záminkou mohl být sebemenší podnět a zuřivost mohla částečně vyvěrat pocitů uzavřených v prázdné dutině, z bezesmyslovosti, izolace a paranoi. Cítí se jako za mřížemi, ztracení, ublížení, zničení, vyděšení. Je to reakce.

Čas

Některým proverům připadalo, že čas běží příliš rychle. Čas vnímali jako pomíjivý, rychlý, krátký. Řada z nich měla nutkání vyřídit a uspořádat všechno co nejdříve, než bude pozdě.

„Měl jsem ráno plno energie, musel jsem stále něco dělat. Rychle jsem uklidil skříně a vyžehlil jsem (neobvyklé). Měl jsem pocit, že věci se musí dát do pořádku okamžitě.“

„V tomto provingu zažívám neuvěřitelný pocit pomíjivosti.“

Otočení se zpět

Bylo to silné téma, ale matoucí a mělo dvě polohy. V první se zdálo, že se chtějí vrátit zpět: Vrátit se tam, kde se cítili bezpečně, anebo se vrátit ke starým záležitostem a vyjasnit je. Anebo, protože čas běží tak rychle, vydat se směrem ke smrti. Chtějí vrátit hodiny zpátky.

Ve druhé poloze je všechno naruby a cítí, že se nemohou nikam dostat a nechtějí se vrátit. Jejich přežití závisí na postupu vpřed.

„Když jsem jel k zámku, potkal jsem na silnici ženu a musel jsem se vrátit. Hrozně jsem se rozčílil.“

VYPLNĚNÍ PRÁZDNÉ DUTINY

Sex

Ve vědomém životě proverů došlo buď k silnému potlačení touhy po sexu, anebo byl jejich chtíč naopak velký. Jejich sny byly plné touhy, která zaplňovala prázdnou dutinu v jejich nevědomí a někdy byla spojena s tématem mužské energie.

Sen: „Sexuálně jsem sváděla muže. Bylo to, jako bych ho sledovala. Byl mou modlitbou, pevně jsem ho svírala. Byl úplně bezmocný, což mě vzrušovalo, chvěla jsem se.“

Jídlo

„Jím, jako by neměl přijít zítřek – všechno.“

Alkohol

Řecké slovo amethystos znamená „ne opilý“. Ametyst se považoval za silné antidotum při opilosti a byly z něj často vytesány sklenice na víno. V řecké mytologii, Dionýsos, bůh opilosti, byl rozzloben urážkou smrtelníka a přísahal, že se pomstí na dalším člověku, kterého potká. Do cesty se mu dostala krásná mladá dívka jménem Ametyst, která šla vzdát hold bohyni Dianě. Diana ji ochránila před Dionýsem tím, že ji proměnila v sochu z ryzího krystalu. Když Dionýsos uviděl krásnou sochu, začal z lítosti ronit vinné slzy, které zabarvily sochu do fialova. Vědom si této báje jsem s potěšením zjistil, že většina proverů má během zkoušky zjevně velmi vyhraněný vztah k alkoholu. Mnoho z nich toužilo po alkoholu a byli schopni vypít ho obrovské množství bez jakýchkoli negativních dopadů. Stejně jako proveři, může mít pacient patologickou touhu po alkoholu, protože se snaží uniknout z prázdnoty, anebo se ocitli v prázdnotě z důvodu nadměrného pití.

Závěr

V duševním a emočním obraze Ametystu je nesčetné množství dalších motivů, ale představila jsem podle mého názoru ty nejdůležitější, které dávají Ametystu jeho tvar a tvoří jeho příběh. I přes temnotu a peklo prázdné dutiny, září a zrcadlí se když je vystaven světlu. Tito lidé mohou být mírní, otevření a milí opravdu výrazným způsobem: bez jakéhokoli strachu, hrozeb a nebezpečí. V dutině se dotkli a prozkoumali temnou stránku své duše a vyšli druhou stranou na světlo. Mohou si znovu uvědomit své poslání: Znovu získat radost a spojení s duší. Proving probíhal současně ve Skotsku, Anglii a Finsku. Ve Finsku byla koordinátorkou provingu Susan Pihl, které bych chtěla poděkovat za její přínos tomuto projektu. Kompletní proving Ametystu, doplněný o rubriky v repertoriu, bude brzy publikován spolu s provingem Pískovce od Nualy Eisingové.

HOMEO – homeopatický software

Homeo pyramida s názvemPoznávací znak profesionála – lékaře, lékárníka a léčitele. Užitečný pomocník pro samoléčbu, spolehlivý průvodce studentů homeopatie. Velký rozsah odborných textů, pokročilé možnosti analýzy. Snadné intuitivní ovládání. Kompletně v českém jazyce!

Podrobné informace zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.