Eliška Grazová
Žena cca 50 let, která trpěla na silné migrény,
brala antidepresiva. Vyzvala jsem ji, aby mi o sobě řekla, co bude pokládat
za důležité. Rozpovídala se, její řeč se neustále točila kolem
jejího dětství, sourozenců, rodičů, které velmi milovala. V podstatě
měla všechny ráda, se vším byla vždy spokojena, měla nejhodnější
děti, hodného manžela, byla spokojená se svou prací. Začínala však
mít strach, že své práce bude muset zanechat pro nesnesitelné bolesti
hlavy a z toho pramenící deprese.
Anamnéza: Běžné dětské nemoci v dětství,
jako malá se opařila na noze, nebyla zimomřivá, netrpěla návaly.
Nestěžovala si na žádnou jinou fyzickou bolest ani problém. Již starším
rodičům se narodila jako páté dítě, chtěné. S láskou mluvila
o svých rodičích, kteří už umřeli, otec na rakovinu a matka na srdeční
selhání, oba dost po osmdesátce. Jejich smrt velice těžko nesla a svěřila
se, že na ně myslí každý den. Nevadí jí teplo ani zima, jakékoliv
počasí, může spát na jakékoliv straně, jídlo miluje a může jíst
všechno, pije ráda teplé čaje a také má ráda minerálky. Říká o
sobě, že je velmi klidné povahy, ale také dovede vybuchnout, když se
někdy hodně naštve.
Po hodině intenzivní výpovědi, jsem se v podstatě
nedozvěděla nic, čeho jsem se mohla chytit. Přemýšlela jsem, že jí
podám placebo a při její příští návštěvě se snad dozvím něco
podstatnějšího, ale pak se to stalo.
Náhle řekla: ,,Jediné co jsem nesnášela už jako dítě
bylo, když jsem musela jít do kostela ke zpovědi. Naši byli velmi pobožní.“
Pak nastalo dlouhatánské vyprávění o náboženském rituálu, který
rodina dodržovala, jak byla vedena k pravdomluvnosti a k lásce
k Bohu. „To muselo být krásné“, řekla jsem , ale proč jste
nesnášela zpovědi v kostele, je to přece očista duše. „No právě
a to jsem celý život nemohla udělat“, řekla a podívala se na mě
tajemně. Byla nejmladší z narozených dětí a zřejmě rodiči
nejmilovanější. Jeden z jejích bratrů, o osm let starší, byl
problémový. Pro své chování byl často otcem bit. Bylo jí bratra
velmi líto a právě tento bratr ji začal v 8 letech pohlavně zneužívat.
,,To jsem přece nemohla nikomu říct, kdyby se to tatínek dozvěděl,
určitě by ho zabil, věděla jsem to.“ ,,Co jsem to řekla!“ Pak mi
s pláčem vyprávěla podrobnosti, které nebyly nutné. Poprvé řekla něco,
co nikdy nikomu nepověděla. Podala jsem STAPHISAGRII 2OO C.
Reakce byla pro ní i pro mě ohromující. Druhý a třetí den měla
známé bolesti hlavy, které pomalu odcházely, začala se cítit úplně
jiným člověkem. Pomalu nevěříce vysazovala antidepresiva. Vše řekla
manželovi i svým dětem. Navštívila svého bratra a vše mu řekla,
jak trpěla, jak se bála o tom s někým mluvit. Vše si vyříkali.
Bratr ji prosil o odpuštění a zřejmě se za své činy velice styděl.
Odpustila mu. Staphisagrii 200 C jsme po čase opakovali ještě jednou,
po dvou měsících při prvních náznacích migrény a po roce dostala
ještě 1 M. V současnosti netrpí na migrény ani na deprese.