Každý z nás je obdarován vším
- rozhovor Chetnou Shuklou
 
Kateřina Komorádová
 
Chetna Shukla je ve světě homeopatie pojmem a výraznou osobností – a to nejenom v rodné Indii, kde žije a vede svou praxi, ale také na poli mezinárodním. Poznat ji a její metodiku ověřenou mnoha lety měli možnost všichni včetně široké veřejnosti na lednové přednášce Homeopatické akademie v Praze. Škoda jen, že ne všichni dovedli tuto jedinečnou možnost plně ocenit. Možná to chce čas. Stejně jako je tomu v léčbě…
 
Během své přednášky jste mluvila o odpovědnosti pacienta, kterou jste převedla do své otázky „Za jak dlouho myslíte, že se uzdravíte?“ Byl to způsob, jak pacienta dovést ke své vlastní, větší odpovědnosti?
Ano, touto otázkou jsem chtěla, aby si uvědomil, že také on je odpovědný v procesu uzdravování. Tedy lépe řečeno, že je to on, kdo je primárně odpovědný sám ke svému vlastnímu zdraví. Že role homeopata je na cestě k uzdravování rolí druhotnou. Čili když mu položím tuto otázku, žádám po pacientovi jakýsi závazek, který ovšem neskládá mně, ale sobě. A když už se sám sobě takto zaváže, bude se podle něho chovat. Protože když já sama sobě něco slíbím, budu se to snažit splnit. Touto otázkou se tak snažím pacienta přivést k aktivní účasti na procesu uzdravování. Samozřejmě, že i lékař má svou odpovědnost. Když ji ale naplní on, musí ji naplnit také pacient.
 
Zmínila jste také sílu myšlenky, která koresponduje s východní filosofií o pozitivním naladění člověka. Jak tento koncept aplikovat ve zdejších podmínkách?
Neexistuje nic jako východní nebo západní filosofie. Je to jenom otázka toho, co se rozhodneme následovat. Síla myšlenky je univerzální fakt, který přijímá i fyzika. Existuje něco, čemu říkáme realita vytvořená pozorovatelem: Pokud to máte v myšlenkách, pak se to stane i vaším činem nebo událostí ve vašem životě. A každá myšlenka má svoji vlastní setrvačnost a je velmi silně energizovaná.
 
Říká se, že homeopatie je na pomezí umění a vědy a hranice mezi nimi je velmi křehká. Umění chápu osobně jako dar – buď ho někdo má, nebo nemá. Znamená to tedy, že ten, kdo tento „dar“ nemá příliš silně vyvinutý, nemůže být dobrým homeopatem?
Ano, homeopatie je jak umění, tak věda. A my všichni jsme obdarování vším, co je potřeba k našemu přežití a k našemu pokračování v životě. Je to stejné, jako když si jako oblast svého zájmu vyberu obchodování. V takovém případě použiji všechnu svou energii k tomu, abych pochopila všechno, co se týče této oblasti. Budu to já, kdo si tak zavře dveře svým schopnostem ve vědě, technice nebo umění. Přesunu-li však svou pozornost a použiji stejné množství soustředění (koncentrace) a energie, budu stejně dobrou práci a stejné množství práce odvádět i v jiné oblasti. A čím hlouběji se do toho ponoříte, tím víc se technika stává uměním. Je to stejné, jako když se učíte řídit auto nebo plavat. Nejdřív je to záležitost techniky a pak se to stane něčím, co neděláte vědomě, kontrolovaně, ale začne to být něčím z vašeho nevědomí. Tehdy se to stává uměním.
            Myslím si a jsem o tom přesvědčená, že každý je obdarován, protože jsme součástí homeopatie stejně tak, jako je homeopatie součástí přírody. Homeopatie je založena na přírodě a zákonech přírody a my máme přírodu v sobě. A ať tomu rozumíme nebo ne, tyto zákony působí v našich životech a ve všem, co děláme. Takže když je homeopatie založená na univerzálních přírodních zákonech a my jsme součástí přírody stejně, jako je její součástí vesmír, tak v takovém případě je každý homeopat obdarován. Kdokoliv si homeopatii vybere, je obdarován. Stejné pravidlo ale platí i pro jakýkoliv jiný systém medicíny, který je založen na zákonech přírody.
 
Hraje ve vztahu pacient – homeopat nějakou roli osobnost homeopata? Pokud by tedy např. nebyl homeopat zcela vyhraněný, projevilo by se to nějakým způsobem?
Individuální osobnost homeopata by se v tomto vztahu projevit neměla, co by se ale mělo projevit, jsou vlastnosti, které popisuje Hahnemann v paragrafech 83 až 98. Čili když v ordinaci sedíme bez předsudků, se zdravými smysly, jsme pozorní a důvěřujeme ve vystopování obrazu nemoci, jsme taktní a opatrní, máme dostatečné znalosti o lidské povaze, jsme pozorní při kladení otázek a maximálně trpěliví, tak v takovém případě nedochází k tomu, že individuální svázanost osobnosti homeopata by se jakýmkoliv způsobem účastnila (ovlivňovala by) dynamiky vyšetření.
            Jakmile jednou u sebe tyto vlastnosti rozvinete a stanou se něčím natolik samozřejmými, že o ně nebudete muset nijak zvlášť usilovat, tak potom každý nemocný, kdo vstoupí do vaší ordinace, bude pro vás, pro vaši osobu fungovat jako malá dávka similima. Tím přispěje k napravení vašich vlastních nesrovnalostí, které máte v sobě, a přispěje k vašemu vyléčení. Vše je v souladu s naším stvořitelem a náš život je zcela dán a promyšlen. Bůh po nás nikdy nechtěl, abychom trpěli, ale jsme to my, kdo jsme ztratili schopnost použít dobře svobodnou vůli a sami si svou nemoc vytvořili. Protože nám přináší určité výhody, o které nejsme schopni požádat, nebo si myslíme, že si je nezasloužíme za normálních okolností.
 
Ve své praxi používáte mj. metody vycházející z jungiánské psychoterapie (metody aktivní imaginace, proces individuace, amplifikace apod.). Proč jste zvolila právě tuto metodu? Co Vás na ní oslovilo?
Velmi ráda si pročítám Organon, považuji ho za základní pilíř homeopatie. V poznámce pod čarou číslo devět § 16 šestého vydání Organonu se Hahnemann vyjadřuje k použití slova dynamický, virtuální. A v poznámce pod čarou k § 17 se zmiňuje o představivosti – viz dále (pozn. KK):
 
„I ta nejhorší nemoc může být způsobena dostatečně velkým narušením životního principu prostřednictvím představivosti a stejným způsobem ji lze opět napravit.“ (pozn. pod čarou k § 17)
 
Pokud je tedy toto místo místem, kde vzniká nemoc, tak je to i místo,, které je třeba prozkoumat a kde je třeba pátrat po znacích všech nemocí. Proto tedy imaginace. Nejdřív jsem si vypracovala svůj vlastní styl dotazování, který v pacientovi povzbudil a doslova vyburcoval jeho schopnost imaginace. A protože jsem vášnivá čtenářka, zcela náhodou jsem pak tyto techniky objevila v jedné knize o psychologii. Jednoduše jsem tedy spojila to, co Jung zpracoval už v roce 1913: Dala jsem svým otázkám určitou strukturu. Je správné vzájemně pospojovat všechno, co je dobré a co funguje.
 
Jak velký důraz přikládáte symbolům ve snech pacientů?
Pokud jsou schopny posunout případ dopředu, tak v něm hrají nezastupitelnou roli. Na symboly lze nahlížet jako na zašifrované vzorce, kterým pozorovatel může, ale také nemusí ve vztahu k pacientově celostní dynamice pozorumět. A ať to rozum nemocného pacienta chápe nebo ne, vitální síla ví, jak tyto vzorce začlenit do pacientových prožitků a zkušeností. Při odebírání případu pokládám otázky tak, aby pacientovi pomohly najít jejich smysl tak, jak a kdy je to možné. A to kdykoliv, kdy je to třeba. Vždycky jsou tu ještě další znaky, a symptomy, které nás dovedou k similimu a poukáží na něj. Hahnemann o tom mluví ve svém Organonu v § 14:
 
„V nitru člověka neexistuje nic chorobného, co je léčitelné, a nic vyléčitelného, co vskrytu vyvolává chorobné změny, aby to lékař pozorně sledující pacienta nedokázal rozpoznat podle příznaků a symptomů nemoci – zcela v souladu s nekonečnou dobrotou přemoudré síly udržující život.“
 
Pracujete také s konceptem Jungovy teorie archetypů v podvědomí člověka?
Nelze s ním nepracovat. Je univerzální v celé lidské existenci.
 
Jsou to sny pacientů, co vás často přivádí ke stanovení správného léku?
Pokud je vědomí dobrovolného vyprávění dobře zastřeno a drženo na uzdě cenzurou podvědomí, a touto cenzurou může být společnost, zvyky, morálka apod., pak to jsou právě sny a přeřeknutí, které nás mohou dovést do nevědomí člověka. Tedy do jeho vrozené přirozenosti, do jeho skutečné povahy.
 
V loňském roce Vám vyšla kniha The Quintessence of Homeophatic Remedies věnovaná provingům několika homeopatických léků (např. mango, mořský koník nebo kyslík). Co stálo za tím, že jste zvolila právě tyto léky, na které již byly provingy provedeny dříve?
Ucelený obrázek všech příznaků nemoci, které dokáže určitý lék vyvolat, začne být více či méně úplný teprve po rozmanitých pozorováních (…) , a to až do bodu, kdy u pokusných osob nezjišťujeme mnoho nového a nacházíme téměř vždy pouze tytéž symptomy pozorované předtím už u jiných (…)“ § 135 Hahnemannova Organonu.
            A tak jsem se rozhodla provést proving léků z naší materie mediky, které už prozkoušeny byly. Tím se mi podařilo odhalit krásné a dosud nepopsané aspekty patogenetických sil. Výsledek provingu hlohu obecného nebo kyslíku si můžete přečíst ve zmiňované knížce. Touto knihou jsem se snažila poskytnout komplexnější obrázek jednotlivých léků. Po celém světě jsou tisíce a tisíce homeopatů; budeme-li pracovat za stejnou věc a každý z nás vyzkouší jednou ročně alespoň jeden lék, pak jsme schopni získat provingy tisíce léků každý rok. Potom se nebudeme muset spoléhat na nejrůznější údaje, které by byly „pochybné“, „spekulativní“ či „vyfantazírované“. Měli bychom k dispozici autentické informace, na které bychom se mohli plně spolehnout.
 
Vy sama jste prováděla nějaký proving sama na sobě? Jaký? Co na tom bylo nejzajímavější (pocit, chuť, vnímání reality…)
Ano. Před mnoha lety jsem s léky v porovnání s tím, jak jsem na tom teď, tolik nesouzněla. Byla jsem vůči rezonanci s daným lékem odolná, nyní reaguji mnohem citlivěji. Díky zkušenostem z provingů rezonuji lépe a na vyšší frekvenci než dříve. A ještě je spousta léků, které musí být prozkoumány. Řeknu vám svou zkušenost s provingem Bryonie. Zdál se mi sen:
 
Viděla jsem sama sebe, jak říkám svému bratrovi a matce, aby naplnili vodou naši jímku a také všechny možné nádržky a kanystry na vodu. Jako kdyby nás čekal nedostatek vody. Jakmile byly všechny nádoby plné až po okraj, řekla jsem všem členům svojí rodiny, aby se napili tolik, kolik mohou, i když zrovna neměli žízeň! Viděla jsem nás všechny, jak do dna pijeme velké džábnky s vodou a při tom jsem cítila velkou spokojenost, že teď se nebudeme na dlouhou dobu potřebovat napít. A to i když budeme mít žízeň, protože to bude jenom pocit, zatímco naše tělo nebude ve skutečnosti vodu potřebovat.
 
Tento sen mi pomohl „vidět“ spojení mezi duší a tělem, a to na základě zlomku celkového obrazu Bryonie tak, jak je dostupný nám všem. Tento zlomek totiž vyplnil propast, která v repertoriu vznikla mezi rubrikou manifestující stav mysli (strach z nedostatku/nouze) a rubrikou somatického projevu stejného stavu „nedostatku“ tekutin, tedy obrovské a dlouhodobé žízně. Je třeba si uvědomit, že většina popsaných a uváděných rubrik představuje pouhé spojovací články ztraceného a komplexního (úplného) obrazu bryonie. A právě tento obraz, celý a komplexní, jsem schopna vidět právě na základě provingů. Díky nim jsem tedy něco jako vizionář.
 
Ve své praxi často používáte větu „Představte si, co byste dělal/a, kdyby…“ Představte si tedy, jakému tématu byste se věnovala, kdybyste přijela do Prahy přístě na další homeopatický seminář?
Věnovala bych se tématu Homeopatie a Organonu v našem životě demonstrovaný na případech ze své homeopatické praxe.
 
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Za překonání lingvistických bariér děkuji Mgr. Katce Stejskalové, za organizační pomoc při uskutečnění rozhovoru panu Mgr. Jiřímu Čehovskému. 
Kateřina Komorádová

Ze zákulisí:
Přednáška skončila a s ní i víkendový homeopatický maraton. Z předsálí kongresového sálu v nemocnici Na Homolce se ten nedělní večer pomalu vytrousil poslední posluchač a my tam zůstaly téměř samy: Chetna, Katka Stejskalová v roli jazykového můstku mezi Chetnou a mnou a já. A vlastně ještě šatnářka, která už byla na odchodu, a servírka, která se už viděla kdekoliv jinde, jen ne za barem, kde strávila celý den. A k tomu ještě únava a hlad.; podmínky k rozhovoru o homeopatii a jungiánské psychoanalýze jako malované. A tak jsme to po položení prvních čyř otázek takříkajíc zabalily a rozhovor dokončily přes email. Budiž mu tedy prominuta mírná zkostnatělost způsobená tím, že nebylo možné okamžitě zpětně reagovat, i když některé odpovědi si o to vyloženě říkají. Tak třeba příště.