Homeopatická konstituční léčba

27.7.2006 | Mgr. Jiří Čehovský | jiri.cehovsky@alternativa.cz | Články z tisku

„Neléčím nemoci, léčím člověka,“ napsal kdysi Samuel Hahnemann. Měl na mysli skutečnost, že homeopat, pokud si klade za cíl úplné a trvalé vyléčení, nemá nikdy zaostřit pozornost jen na určitou lokální chorobu, ať se jmenuje angína, ekzém, senná rýma nebo jakkoliv jinak. Nemoc, která k homeopatovi pacienta přivedla, představuje jen část z mnoha symptomů. Homeopat vyhodnocuje celkový stav a podle něj pak vybírá homeopatický lék, léčebně postihující nejen onu lokální nemoc, ale celou osobnost, od psychiky až po fyzické orgány. Léčí vnitřní příčinu nemoci a klade si za cíl ji vykořenit. Jestliže je tento vnitřní patologický sklon organizmu odstraněn, nemoci postupně odcházejí, nejen ty akutní, ale také chronické, dlouhodobé, i ty, které klasická medicína označila za nevyléčitelné. Takže dochází i k vymizení alergií, chronických bolestí hlavy, chronických ekzémů, chronických zánětů vnitřních orgánů, bolestí kloubů, atd. I kdyby se právě vyjmenované nemoci nehromadily u jediného člověka, má šanci se jich všech jediným lékem postupem času zbavit. A to s pomocí léku, harmonujícího s celou jeho osobností, léku konstitučního. Každý máme „svůj“ lék.
Prvním krokem v konstituční léčbě je vyšetření, homeopatický rozhovor. Pacient vypráví jednoduše vlastními slovy o svých subjektivních dojmech týkajících se jak jeho potíží, tak způsobu života, pociťování, strachů , tužeb. Nebo, když se jedná o dítě, hovoří o něm jeho rodič, obvykle matka, která toho většinou více ví. Homeopat do výpovědi raději mnoho nezasahuje, občas klade jednoduché otázky. A poznamenává si. Buď na papír, nebo v současné době do počítače. Jakmile má dost materiálu, začíná diagnostická práce, často až po odchodu pacienta. Nejprve homeopat vytipuje ty symptomy, které pacienta zvlášť jasně charakterizují z hlediska lékového typu. Obvykle to nejsou ty potíže, na něž si pacient nejvíc stěžuje. Taková bolest hlavy není prakticky žádným diagnostickým vodítkem, protože pro ni připadají v úvahu stovky léků. Ale jen jeden z nich ji vyléčí u našeho konkrétního pacienta!! Jestliže však pacient s chronickými migrénami zároveň referuje, že má velký strach ze tmy a stojí ho mnoho síly, aby to okolí nepoznalo, je to velmi významný symptom, který již silně zužuje výběr léků. Jestliže se o něm navíc dovíme, že se vyhýbá společnosti lidí a má rád samotu, dál to zmenšuje okruh podezřelých léků. Tímto v podstatě vylučovacím způsobem dojdeme až k tomu jedinému, který zahrnuje všechny charakteristiky pacienta – bolesti hlavy, strach ze tmy i touhu po samotě, a případně další detaily. Pomáhá nám v tom i zkoumání zdravotní a sociální historie pacienta, jeho snů. Jeho reakcí v emocionální oblasti (vzrušivý, apatický atd.) i ve fyzické sféře (snášenlivost horka, chladu, vlhka, větru, slunce atp.).
Existuje tabulkový seznam všech homeopaty popsaných symptomů, zvaný Repertorium. Symptomy jsou řazeny v kapitolách podle anatomie a dalších hledisek a u každého symptomu jsou uvedeny léky, které mohou daný symptom zahrnovat a v případě přesného předepsání u konkrétního člověka léčit. Homeopat si poznamená léky uvedené pod každým pacientovým symptomem a pak porovnává, jaký lék se nejčastěji opakuje pod jednotlivými rubrikami. V tom mu dnes vedle knihy (nejobsáhlejší v češtině publikované Repertorium je Kentovo s více než dvaceti tisíci symptomů) pomáhá i počítačový diagnostický program, který velmi zpřesňuje a urychluje práci – ten český se jmenuje Kent. Tak homeopat dochází k tomu nejpravděpodobnějšímu léku. Ten pak porovná s obrazem léku v Materii medice, kde jsou detailně popsány účinky toho kterého léku. V současné době máme k dispozici v češtině čtyři Materie mediky. Jsou to obsáhlé knihy, často kolem tisíce stran. Není naštěstí nutné je umět nazpaměť. Důležité je, aby homeopat dobře ovládl metodu, jak pracovat s Repertoriem i Materií medikou. Je to stejné jako u právníka, který také nemusí a ani nemůže znát nazpaměť všechny zákony a vyhlášky. Podstatné je vědět, kde hledat, jak hledat a co hledat.
Takže – nakonec tu máme ten jediný a správný lék, pokrývající všechny potíže a všechny charakteristické vlastnosti pacienta v psychické i fyzické oblasti. A ten podáme jednorázově, obvykle vy vyšší potenci např. CH30. Stačí rozpustit v ústech jedinou malou kuličku – a dost. Čekat. Stručně se zmíním o jednom takovém docela nedávném případu: Koncem minulého října za mnou přišel robustní člověk, asi 48 let. Již řadu roků trpěl silným nočním pocením. Lékaři neznali radu. Několikrát za noc se musel pravidelně převlékat. Pocení vyvolávalo velkou únavu, která přetrvávala i přes den, takže trpěl jakýmsi všeobecným únavovým syndromem. K pocitům slabosti se přidávaly i tupé bolesti v končetinách. Mimo to měl chronicky oteklé příušní žlázy. Jeho postavení úspěšného manažéra začínalo být současným zdravotním úpadkem ohroženo. Byl dominantní osobnost, rychle se rozhodoval. Obézní. Horkokrevný. Mnoho protichůdných symptomů, které ztěžovaly analýzu. Provedl jsem počítačovou repertorizaci 26 symptomů, týkajících se mysli, všeobecných reakcí i nemoci samé a nejvýše vyšel Mercurius vivus – homeopaticky ředěná a potencovaná rtuť. Dostal tento lék jednorázově – jen jednu kuličku a dost. V polovině prosince přišel na kontrolu. Pocení v noci se zlepšilo velmi výrazně, převlékal se nyní již jen jednou za noc. A netrpěl už žádnou únavou. Celý únavový syndrom odezněl za několik týdnů po podání. Zároveň přivedl svou dceru trpící alergií na kovy a dalšími problémy, a žádal, abych jí také našel homeopatický lék. Včera (koncem ledna) telefonoval, že pocení úplně zmizelo, vrátila se plná výkonnost a otok příušních žláz se zmenšil. Byla to naprosto standardní reakce na jediné podání léku ve vyšší potenci. Tím ovšem léčba nekončí, pacient se dál vyvíjí a jednou, možná, příjde čas k dalšímu podání léku. Kdy to bude, jak sledovat vývoj případu… O tom bychom si mohli něco říct příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.