Homeopatií ke zdravému a svobodnému životu

22.12.2014 | PhDr. Kateřina Komorádová | katka82@email.cz | Interview

Rozhovor s Ing. Janem Matyášem, homeopatem s čtrnáctiletou praxí, lektorem na Homeopatické akademii.

IMG_2941„Homeopatie je vlastně velmi jednoduchá a logická,“ říká Honza Matyáš; tím ho totiž k sobě přitáhla… A když ho posloucháte, jak vypráví o svých případech, tak si říkáte „Vlastně ano…“ A přesto je to věda i umění zároveň… Má nějaké limity? A co když jsou na straně klienta – jak je odstranit? Jak řešit těžké případy a co si s sebou přibalit na cesty? Dozvíte se v našem rozhovoru.

Honzo, čím tebe, původním vzděláním chemika, oslovila právě homeopatie?

Mě neoslovila homeopatie; oslovila mě známá, která mi nadšeně vyprávěla, že „homeopatie dokáže vyléčit všechno, ale že jako chemik to nemůžu nikdy pochopit.“ Zajímalo mě, proč by to tak mělo být a co je na tom pravdy. Začal jsem tedy pátrat v knihách, ale nedostal uspokojující odpovědi: Ano, dozvěděl jsem se, jak se z potlačených prvotních symptomů vyvine závažnější onemocnění, ale pořád jsem nikde nenašel, jak (zdůrazní) vybrat správný lék. A jaký to vůbec je!

Tak jsem se přihlásil na Homeopatickou akademii s tím, že navštívím první víkendovou přednášku, zeptám se, jak to je, a zase půjdu. Zajímalo mě to čistě akademicky. Školu jsem dostudoval celou a u homeopatie zůstal. Protože je v zásadě velmi jednoduchá a logická, což je mi sympatické, a dokáže přinést obrovské výsledky. Teď je to něco přes čtrnáct let.

Má podle tebe homeopatie nějaké limity, kam už nedosáhne?

Jako každý obor, i homeopatie má určitá omezení, například čistě chirurgické záležitosti nebo některé akutní stavy, které vyžadují prostředky akutní medicíny. Ale z hlediska řešení chronických stavů odvádí homeopatie výbornou práci. Tím, že zlepší vitalitu, se zlepší projevy zdraví a životní pocit na všech úrovních i u lidí, kteří se už dlouho necítí dobře.

V českém prostředí to vnímám tak, že když budu mít těžký zápal plic, klidně si vezmu antibiotika, ale všechno ostatní včetně prevence vyléčím homeopaticky a pravděpodobně to k takovému těžkému stavu ani nikdy nedojde. Naopak u stavů chronických nemocí, kde medicína nabízí jen doživotní potlačování projevů nemoci, může zlepšená vitalita radikálně zlepšit stav projevů životní síly, takže i zdraví.

Limity ale dost často bývají na straně klienta. Myslím tím životní styl a životní prostředí, farmakologická léčba, stresové prostředí, ať už pracovní nebo v osobním životě…

Faktorů, které zmiňuješ, je hodně. A vždycky platí pravidlo, že léčit můžeme jenom do té míry, dokud nám to klient dovolí. Kupodivu farmakologickou léčbu nevnímám jako tu největší překážku; většina mých klientů užívá celkem velké množství léků a homeopatie u nich funguje.

Otázka životního prostředí, ve kterém klienti žijí, a změnit ho je už náročnější. Neustálý pracovní nebo vztahový stres, vybočení z toho, k čemu jsme byli po celé generace stvořeni, jako je například dostatek spánku v naprosté tmě, vyčerpává vitální sílu a nemoc, která se později dostaví, je jenom přirozeným následkem toho všeho. A změnit životní styl, když nám to naše okolí a technologie nedovoluje a i ostatní lidé to považují na normální, opravdu není lehké. Na druhou stranu při podání správného homeopatického léku se člověk stává vnímavější k tomu, co potřebuje a co mu dělá dobře, a pak svůj životní styl přirozeně upraví tak, aby si neškodil.

Je pravda, že leckdy homeopatický lék zasáhne do života člověka tak výrazně, že mu ho vlastně úplně otočí. Lidé nacházejí sílu ukončit nefunkční vztah, odcházejí z neuspokojující práce, stěhují se z nezdravého prostředí… Upozorňuješ dopředu klienty, že takové změny v jejich životě mohou nastat?

Pokud klient homeopatovi vylíčí svůj příběh, ten by měl odhadnout, co se bude po podání léku dít a jaké symptomy se mohou projevit výrazněji. Takže já své klienty upozorňuji, že některé symptomy, které mají, se jim mohou krátkodobě zvýraznit. Neříkám zhoršit – říkám zvýraznit. Ať už jde o projevy na fyzické rovině, například bolesti hlavy nebo výtoky, nebo na psychické, zvlášť pokud v sobě klient dlouhodobě potlačuje emoce, například vztek.

Říkám jim to proto, aby s tím počítali, nevylekali se a nezasahovali, pokud se objeví reverzní nebo čisticí symptom. Například rýma: Jakmile se imunita klienta zlepší a posílí, začne ze sliznice odstraňovat všechno, co na ní nepatří. V praxi má tedy člověk větší rýmu, která je ale znakem, že léčba probíhá správně. Také na zvýraznění symptomů klienty upozorňuji proto, aby mohli upozornit své okolí, partnery nebo rodinu, že několik dní budou třeba citlivější nebo podrážděnější. Což ale rychle odezní a nastaví se nová rovnováha, příjemnější a zdravější. Pokud se tedy člověk dlouhodobě cítil frustrovaný z práce, najde sílu ji opustit, ale nikoli kvůli homeopatiku, ale protože si uvědomí, že tohle mu už dál nevyhovuje, a najde sílu to změnit.

Homeopatie je systém, který neléčí nemoci, ale navrací člověku zdraví, tedy něco, co by mělo být přirozené a samozřejmé. Tento přístup ale v sobě nese jakýsi předpoklad toho, že sám klient bude právě na celý proces „navracení zdraví“ pohlížet.

Nemoc nikdy neexistuje sama o sobě, je to pouze současný stav člověka, který mu je nepříjemný nebo nepohodlný. A uzdravování potom skutečně není nic jiného než se vrátit do stavu „zdraví“, kdy máme dostatek životní energie, neomezují nás fyzické potíže a vnímáme život volnější a svobodnější k tomu v něm dělat to, po čem toužíme. Po fyzické i mentální stránce jsme prostě svobodnější. Daleko svobodněji vnímáme svůj život a daleko svobodněji se v něm rozhodujeme.

A že je v dnešní době opravdu z čeho se rozhodovat! Existuje spousta metod a přístupů…

… že se jimi můžeme nechat snadno zahltit a ztratit se v nich… I to k dnešní době patří, ať už jsou tyto postupy v klasické medicíně nebo alternativní. Takže ti „věční hledači“ naprosto ideálního stavu mohou být dost zklamaní, protože to nikde venku nenajdou. Ten můžeme najít jenom sami v sobě, možná za pomoci dobrého léčitele nebo dobrého lékaře, ale vždycky jen na svoji zodpovědnost, tu z nás nikdo nemůže sejmout, jde o naši svobodnou volbu. Homeopatický přístup může k nalezení takovéto rovnováhy hodně pomoci.

Když se podíváš na svou praxi, můžeš říct, že by v posledních letech vzrostly případy nějakých onemocnění a jiných třeba naopak ubylo?

Musím říct, že přibylo případů onkologických onemocnění. Uzdravování je obtížné, protože podstatou je snaha navýšit vitální sílu, která zlepšuje imunitní systém. A ten je vlastně tím, kdo daný problém může vyřešit. Jenže klienti často bývají už v léčbě chemoterapií, která naopak toto povzbuzení imunity neumožňuje. Taková je realita, a tak homeopatická léčba je v takových případech spíš léčbou podpůrnou.

Celkem dost mi také přibylo klientů, kteří mají neurologické potíže, jako jsou různé tiky, záškuby, epilepsie nebo autismus. Ten považuji také za neurologické onemocnění, protože nervový systém takových klientů je přetížený a některé informace už prostě nezpracovává. Poměrně častěji než dřív se také potkávám s potížemi zažívacího ústrojí, jako jsou chronické záněty, ulcerózní kolitidy, Crohnova choroba a jiné. A i když je klasická medicína považuje za nevyléčitelné, mám tyhle případy poměrně „rád“, protože ve většině případů se je podaří uzdravit úplně nebo alespoň velmi výrazně zlepšit.

Je to sotva pár let nazpět, kdy se rakovina považovala za „nejrozšířenější nemoc budoucnosti“ – která už stala přítomností. Zajímalo by mě, jak k léčbě tohoto onemocnění přistupuješ. Asi to není úplně jednoduchá cesta…

Na rakovinu bychom se hlavně měli dívat jako na finální stav rozsáhlého potlačení na mnoha úrovních zdraví klienta, ke kterému došlo v průběhu jeho života. V 90 procentech případů rakovin, pokud klient popisuje svůj životní příběh, odhalím stejný vzorec: V dospívání opakované záněty, nejčastěji angíny, které byly potlačeny antibiotiky. Jakmile se přestaly projevovat záněty, klient přestane mít v akutním stavu vysokou teplotu. A za deset, dvacet, třicet let bez horečky, a tedy „velkého úklidu v těle“, většinou začíná onkologický proces.

To je podle mě začátek. Když k tomu ještě připočteme životní styl plný stresu a neustálého spěchu, „abychom všechno stihli“, emoční zklamání, málo odpočinku a času na relaxaci a obnovení sil, nekvalitní strava a v dnešní době zahlcenost informacemi vytvářejících akorát zmatek a stres, snadno si dosadíme, že jediným výsledkem této rovnice je dlouhodobé vyčerpání. A unavený organismus prostě začne „dělat chyby“. Přirozená imunita nestíhá odstraňovat rakovinné buňky, jejichž množství v těle stoupá, čímž také stoupá pravděpodobnost, že se nějaká uchytí v těle a začne růst.

Když začínám přednášku na toto téma, vždycky posluchačům říkám: „Když zlepšíte vitalitu dvě stě dětí, které trpí opakovanými angínami, vyléčíte tím sto lidí, kteří budou mít v budoucnu rakovinu.“

Co se týká její léčby, jdeš cestou Ramakrishnana a jeho přesně daných postupů, který konkrétní lék v jaké potenci a v jaký okamžik použít, nebo předepisuješ lék ryze podle aktuálního stavu?

Zajímavé na tom je, že i když Ramakrishnan, coby jeden z nejvýznamnějších odborníků na léčbu rakoviny, alespoň co se homeopatie týče, definoval určité postupy, které jsou dobré a relativně jednoduché, on sám při léčbě ale postupuje tak, jak klient v danou chvíli potřebuje. To znamená, že se schématu, který sám vymyslel, striktně nedrží.

Cesta k uzdravení onkologických klientů je náročná ze dvou důvodů: jednak řada symptomů je už potlačená agresivní chemoterapií a jednak dynamika nemoci může být silnější než dynamika vitální síly. Z těchto všech důvodů kombinuji homeopatické postupy s autopatickými plus přidávám různé podpůrné metody týkající se například úpravy stravy, aby podpora vitality byla na všech úrovních. Svým klientům ale nebráním nebo neodrazuji v klasické léčbě a medikaci, chápu to jako jejich svobodné rozhodnutí.

Homeopatie pracuje na principu rezonance jemněhmotných energií. Takových metod existuje víc, ať už to je používání silných koncentrací bylin nebo vonných esencí, například Bachových květových. Jak se díváš na jejich kombinaci s homeopatiky? Doporučuješ klientům jít pouze jednou cestou?

V tomhle jsem tak trochu pragmatik: Tyto jiné metody neumím, nepoužívám a zároveň je svým klientům nezakazuji. V tom mají svobodu dělat, co oni sami uznají za vhodné. A nemám pocit, že by to nějak narušovalo léčbu.

Někdy, to je trochu paradoxní, klient přisuzuje zlepšení svého stavu tomu, že zrovna v tu dobu začal užívat ještě nějaké jiné, další preparáty, ale pro mě je směrodatné, že se mu zlepšil jeho zdravotní stav. (odmlčí se) Ale je pravda, že mám pocit, že kombinace různých prostředků, které nepůsobí na stejné úrovni, může vést ještě k většímu zlepšení.

Jaké „různé prostředky“ máš na mysli?

Třeba homeopatie spolu s fyzickým cvičením, které pracuje s energií, pránou a rozproudí ji, společně s úpravou stravy, s masáží nebo fyzioterapií. Každá oblast může velmi dobře podpořit určitou část života člověka, ale zdraví je komplexní záležitost, proto je dobrá vhodná kombinace. Tuto část ale nechávám na klientech samotných; také proto, že pokud navrhnu správný homeopatický lék, sám klient se začne ke svému životu stavě aktivněji. Prostě přirozeně dospěje k tomu, že je dobré do svého každodenního života zařadit pohyb. A samozřejmě i dostatečnou relaxaci!

Když jsme u té relaxace, vím o tobě, že jsi vášnivý cestovatel… Prozradíš, co máš za léky v cestovatelské lékárničce?

(smích) Je pravda, že svoji cestovatelskou lékárničku jsem si vybavil poté, co jsem si na túře na Ukrajině hned první den natrhnul Achillovku. Tehdy jsem s sebou neměl žádný lék a kolegyně jenom jeden – Arniku. A i když to nebyl úplně přesný lék, neskutečně pomohla a umožnila, že jsem dalších šest, sedm dní mohl jít, i když to trochu pobolívalo…

A co v ní tedy mám? Arniku, Hyperikum, Rhus, Rutu a Calendulu jako hlavní léky na zranění; Apis na poštípání hmyzem, Arsenikum a Podophyllum na průjmy; Aconitum a Belladonu na případné horečnaté stavy, Bryonii a Gelsemium u slabostí, chřipkových stavů a ještě několik větších polychrestů. Stejně se ale předepisuje na stav, ne na název nemoci.

————————————————————–

Ing. Jan Matyáš

Narozen 1975 v Ledči nad Sázavou, původním vzděláním chemik v oboru potravinářské a biochemické technologie. Přednáší toxikologii a chemické předměty na VOŠ a SPŠPT. Homeopatii se věnuje od roku 2000. Má vlastní homeopatickou a autopatickou praxi, přednáší a vede supervize na Homeopatické akademii. Podílí se na vývoji homeopatického programu Homeo. Je jedním ze zakládajících členů a členem výboru Homeopatické společnosti. Vyučuje a praktikuje autopatii.

Homeopatická akademie

Homeopatická akademie logo maléTříleté studium určeno všem se zájmem o hluboké poznání tohoto celostně založeného oboru, bez ohledu na současné vzdělání a povolání. Poskytuje základ pro odbornou léčbu na vysoké úrovni, v rodině, v samo­léčbě i v profesionální lékařské a léčitelské praxi. Přednášky jeden víkend v měsíci. Přednáší Mgr. Jiří Čehovský a další zkušení homeopaté. Několikrát ročně se posluchači setkávají se známými osobnostmi homeopatie se zahraničí.

Podrobné informace o studiu a přihlášky zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.