Interview s Robinem Murphym

24.5.2006 | Miriam Shivadikar | autori@homeopatie.cz | Interview

Březen 2001

Robin Murphy je v mezinárodním měřítku jeden z nejznámějších učitelů homeopatie. Má rozsáhlé výukové a klinické zkušenosti, strávil také řadu let vedením Homeopatického oddělení National College of Naturopathic Medicine (Národní univerzity naturopatické medicíny) v Portlandu. Přednášel v Národním centru pro homeopatii a na univerzitách v Kanadě a v Anglii. V současné době je ředitelem Hahnemann Academy of North America (Hahnemannovy severoamerické akademie). Jeho repertorium a Materie medica jsou dnes standardními texty na univerzitách po celém světě. V tomto rozhovoru hovoří s Miriam Shivadikar o svém dlouholetém zájmu o alchymii a egyptskou medicínu a o vztahu těchto disciplin k homeopatii.

M: Jak jste vlastně ve svém oboru začal?

Po skočení studia na univerzitě jsem si podal přihlášku na osteopatickou školu. Mým nejmilejším oborem byla historie medicíny, a tak jsem se dozvěděl o existenci homeopatie. Dělal jsem si rešerše o těchto starých lécích a tak vůbec – to bylo na začátku sedmdesátých let. Jednoho dne jsem šel po chodbě a najednou mé tělo vprostřed pohybu ztuhlo. Ohlédl jsem se a uviděl jsem dvě police starých homeopatických časopisů z počátku 19. století. Nikdy jsem o homeopatii neslyšel, vůbec nikdo ji neznal. Tak to v Americe vypadalo v roce 1970–71.

Naučil jsem se všechno sám. Neměl jsem žádné učitele, a tak mé první zkušenosti s homeopatií byly čistě „klinické“. Nečetl jsem nic jiného než kazuistiky, studoval jsem různé způsoby předepisování a různé myšlenkové proudy. Protože mě nikdo neučil, neměl jsem žádné předsudky – to byl můj úvod do studia. Potom, po roce samostudia a čtení starých časopisů, jsem zjistil, že stále existují lidé, kteří to praktikují. Do té doby jsem se domníval, že jde o pozůstatky jakéhosi starého systému, který je dávno zapomenutý. Když jsem si podával přihlášku na osteopatickou školu, narazil jsem na nějaký leták o naturopatické škole, která se právě otevírala, a tak jsem si podal přihlášku a byl jsem přijat, protože tam vyučovali také homeopatii. Studoval jsem sám na svou pěst. Užíval jsem buněčné soli, byliny a nízké potence jako Boericke, Clarke a spousta dalších praktikujících homeopatů. Jak jsem získával vzdělání, obracel jsem se spíše ke klasické léčbě. Na univerzitu k nám přijel jeden doktor z Indie a na jeho seminářích jsem se seznámil s Kentovskou školou. Takže nejdřív jsem začal s klinickou homeopatií, pak jsem přešel na klasickou, a potom jsem dalších deset let praktikoval Kentovskou homeopatii.

M: A pak jste se od ní odchýlil a šel jste svou vlastní cestou – měl jste pro to nějaký zvláštní důvod?

Šel jsem svou vlastní cestou, ale nebylo to moje rozhodnutí, nýbrž metoda pokusu a omylu. Homeopatie je patrně nejrozporuplnější odvětví medicíny na celé planetě, protože v jejím rámci existují skupiny, které mají své názory a teorie a všichni se domnívají, že znají konečnou odpověď na všechny problémy homeopatie. Přidal jsme se k jedné skupiny, potom k jiné. Byl jsem jejich věrným a loajálním stoupencem, ale byl jsem sám k sobě natolik upřímný, abych si přiznal, že nic z toho neplatí stoprocentně. Díky tomu, že jsem začal studiem starých časopisů a klinické stránky homeopatie, jsem v některých případech užíval jiné techniky. Když jsem se dostal do „klinických“ situací, třeba na oddělení, kde bylo hodně těžce nemocných a umírajících, zjišťoval jsem, že klinický přístup k homeopatii je stejně cenný nebo možná cennější než přístup klasický. A tak jsem dalších deset let zase předepisoval víc „klinicky“, což znamená, že jsem předepisoval na nemoc, podle diagnózy, atakdále, ale přitom jsem také používal klasický přístup, a pak jsem nakonec oba přístupy propojil. Takže v tomto bodě mého života, po třiceti letech praxe můj jediný závěr zní, že pokud praktikujete jen jeden typ homeopatie, jak v minulosti radil Hahnemann, jste jen poloviční homeopat. Ať jste sebeklasičtější a ač to děláte už desítky let, znáte jen klasickou stránku homeopatie, a ta ne vždycky funguje. Když jedu do Indie, čeká mě tam ve frontě stovka pacientů, které musím denně prohlédnout, nemůžu tam prostě sedět a dělat hodinová či dvouhodinová interview, a tak řeším morální dilema, jestli budu předepisovat klinicky nebo podle klíčových symptomů či podle jiné z těchhle technik, anebo jestli budu všechny ty lidi ignorovat a řeknu jim, že prostě nemám čas, a že mi vlastně nestojí za to, abych na ně vynakládal své znalosti a zkušenosti. A tak jsem se naučil přizpůsobit své předepisování situaci a případu, místo toho, abych byl rigidní a držel se fixní představy o správném způsobu předepsání. Správný způsob předepsání je dán případem a výsledky, k nimž dojdete, a ne nějakou zaprášenou teorií o filozofii a principech.

M: Jak jste se vlastně dostal k alchymii, bylo to dáno vaším rozsáhlým studiem?

Nejdřív jsem předepisoval „klinicky“, pak jsem přešel na klasický způsob, a pak jsem začal míchat obojí dohromady. Potom, v osmdesátých letech, jsem začal být posedlý Hahnemannem a jeho prací. Francouzi si mysleli, že se zbláznil, klasičtí homeopaté se tvářili, jako by nikdy neexistoval a homeopatie začala Kentem. Začal jsem znovu studovat Organon, a našel jsem tam spousty nesmírně cenných informací o vitální síle, o odebírání případu, předepisování a farmacii, a když jsem tohle všechno zkoumal a přidal ke svým metodám ještě předepisování LM potencí, narazil jsem na některé velmi zvláštní citáty a výroky. Hahnemann totiž hovoří o magnetickém poli planet a o magnetoterapii, a tak jsem si pomyslel, že tenhle chlapík se zřejmě vrtal v ledasčem kromě homeopatie. Když si přečtete Chronické nemoci a některé jeho dopisy, najdete tam fascinující věci. Jeho hledání se neustále točilo kolem Zákona podobností. Prostudoval spoustu literatury, a já jsem chtěl vědět, odkud tohle měl. Tohle byl jiný případ než Newton, kterému spadlo jablko na hlavu. To je největší mýtus homeopatie, že Hahnemann něco stvořil.

Devadesát procent toho, co je psáno v Organonu, jsou myšlenky Paracelsovy a dalších adeptů lékařské alchymie. Škola lékařské alchymie byla velmi silná a vlivná v celé Evropě. Proto dnešní lékaři dosud užívají Asklepiovu hůl, což byl symbol lékařské alchymie. Což je ovšem jen evropský výraz pro egyptskou medicínu. Takže jsem se probíral Hahnemannovou prací a říkal jsem si, odkud to jen má? Zjistil jsem, že to má od Paracelsa, i když to někdy popíral. Paracelsus vyznával tři filozofické principy – síru, rtuť a sůl. To jsou přesně Hahnemannova tři miasmata – psora, syfilis a sykóza. Adepti lékařské alchymie také uznávali pojem archeus. Archeus znamenal vitální sílu, neboli koncept energetického těla. Znali také Herringův zákon. Jednou z hlavních zásad lékařské alchymie bylo, že nikdy nesmíte nechat nemoc postupovat směrem k srdci nebo k mozku, protože pak způsobíte, že pacient bude ještě nemocnější – měli na tenhle problém velmi zajímavé názory. Měli také totální farmaceutické techniky – trituraci, potenciaci a sukuzi (protřepávání) – to všechno najdete v knihách o lékařské alchymii. Paracelsus byl první člověk, o němž víme, že napsal slova „similia similibus curantur“, to není Hahnemannova myšlenka, celá tahle literatura vznikala od desátého století do roku 1500. A kde přišli alchymisté k těmhle vědomostem? Podle jejich tradice je mají z Egypta a zakladatelem celého systému byl Hermes, o němž archeologové tvrdí, že to byl bůh. Ale podívejte se do literatury: byl to skutečný člověk, Řek, který žil v Egyptě a napsal spisy a texty a pojednání, můžete si jeho práci prostudovat v hermetických spisech (Corpus hermeticum). Ty obsahovaly spoustu astrologických a alchymických konceptů o energii a cyklech. Jsou to fascinující záležitosti, a já jsem pochopil, že tohle jsou „kořeny“ homeopatie. Kořenem homeopatie je alchymie, a ten výraz pochází z Egypta, slovo alchymie znamená „Egypťan“.

M: Ale současně s tím vším jste psal Materie mediky a Repertorium.

Měl jsem pocit, že skutečný vědec musí stát oběma nohama na zemi, zatímco se jeho mysl a badatelské úsilí se vznášejí kdesi ve výši. Musí být stoprocentně uzemněn, ale současně musí být otevřen možnosti, že ti staří toho o zdraví věděli hodně, protože jejich vědomosti vycházely z tisícileté zkušenosti. Spousta našich informací je podložena desetiletími zkušeností. U nás na Západě máme tradiční systém medicíny nazývaný lékařská alchymie neboli egyptská medicína, ale od doby renesance jsme od těchto vědomostí odříznuti z všemožných náboženských či kulturních důvodů nebo snad proto, že nastal úsvit věku vědy. Přestali jsme k tomu přihlížet, zatímco v Indii nebo v Číně si svou tradici zachovali a jsou více v kontaktu se svou historií.

M: Kam myslíte, že teď budete směřovat?

Víte, všechno je zatím v pohybu. Začalo to tím, že jsem praktikoval ve Státech, pak jsem studoval Hahnemannovu práci ve Francii a v Německu, a pak jsem studoval Paracelsovo dílo, což mě dovedlo až k Římu a ke Galenovi. Hodně jsem četl Galena a pak Hippokrata a další lékaře, a pak jsem zjistil, kde se to všechno naučili, totiž v lékařské škole v Memfidě. Některé z těchhle škol stále fungovaly. Poslední z nich byla zavřena až roku 300 n. l. a všichni ti římští a řečtí lékaři tvrdili, že se všechno naučili od Egypťanů. A tak jsem to několik let studoval. Studoval jsem všechno, co se týkalo Egypta – řeč, náboženství, kulturu a medicínu. V Berlínském muzeu jsou tisíce svitků papyru, všechny o medicíně – bylo to fascinující. Bylo to psáno černým inkoustem na hnědém papíře vyrobeném z papyru. Vždycky, když tam byl nový nadpis nebo kapitola, označili to červeně, a odtud máme slovo rubrika. Znamená to červená čára v egyptských spisech na svitcích papyru. Jisté hieroglyfy byly podtrženy červenou linkou, rubrikou, a pak jsou tam vyjmenovány léky a léčebné postupy. V jednom z chrámů, do nichž jsem se dostal, jsem viděl obraz přepůleného hada. Byl tam obrázek chlapce kousnutého hadem, a vedle toho přepůlený had, a říkalo se tam, že had léčí hadí kousnutí. Jistý německý archeolog kdysi prohlásil, že veškerá egyptská medicína byla založena na zásadě „podobné léčí podobné“. Všichni standardní univerzitní archeologové a antropologové ovšem dneska říkají, že to byla sympatická magie, že to prostě bylo náboženství a rituály, ale když se na to dívám jako homeopat, vidím, že to byl normální medicínský text.

M: Zřejmě dáváte přednost výrazu sympatická medicína před slovem homeopatie?

Ano, sympatická medicína je původní výraz pro homeopatii. Homeopatie je slovo, které vynalezl Hahnemann, a znamená doslova „podobné utrpení“. Já nemám utrpení rád a ani ostatní lidé nemají rádi utrpení – nevystihuje to prostě povahu téhle léčby, ani její energii, ani o co jde. Paracelsus a ti druzí nazývali jisté odvětví lékařské alchymie „sympatickou medicínou“ – jsou o tom celé knihy, které najdete ve starých knihovnách, nějakých šest až sedm set tisíc stránek o sympatické medicíně. Sympatický znamená, že máte soucit s pacientem. Znamená to, že nechcete vidět zhoršení, že nechcete vystavovat pacienty zbytečnému utrpení. Chcete „jemnou a rychlou léčbu“, jak říká Hahnemann. Tak se dá vykládat výraz „sympatická“, snažíme se léčit lidi přirozeně, s co nejmenšími vedlejšími účinky. Zhoršení jsou vedlejší účinky. Když podáváte vysoké potence, způsobujete zhoršení, vytváříte utrpení. Možná tím odstraníte utrpení, a jste na to pyšní, anebo ne, ale přesto jste přitom způsobili spoustu utrpení. Hahnemann se snažil najít cestu, jak se zbavit utrpení, aniž by bylo nutno způsobit další spousty utrpení. „Sympatická“ také znamená Zákon podobností, takže jestliže má někdo problém s játry, musíte najít bylinu, minerál nebo rostlinu, které jsou „sympatické“ k játrům. To je pozitivní spojování léku s orgánem nebo emočním stavem nebo celou bytostí oproti negativnímu spojování, to znamená spojování toho, co je na daném člověku v nepořádku s lékem, který může vyvolat podobné problémy, to je také jeden způsob, jak se na to dívat. „Sympatická“ metoda spočívá v podávání léku, který má nejsilnější afinitu, a tudíž i léčivý účinek. Takže z hlediska energie, podobně jako v čchi-kung, říkáme, že jestliže má někdo hepatitidu, pak jeho vitální síla neboli čchi jeho jater jsou v nepořádku, a tak se podíváme na rostliny nebo byliny, které mají stejný druh čchi, což je právě činí bylinami na játra, a podáme je. Tak vyživíme játra, neboli zvýšíme vibraci jater, a játra se pak sama uzdraví. Nemyslím si, že je to tak jednoduché jako že se dvě „jaterní“ energie navzájem vyruší, spíš je to tak, že v sympatické medicíně existují afinity, které jsou vyživující a tonizující.

Homeopatické syntetické repertorium – Dr. Robin Murphy

homeopaticke_synteticke_repertoriumRepertorium, neboli tabulkový seznam znaků, symptomů a potíží a jim odpovídajících léků, je nepostradatelným nástrojem homeopata. Murphyho repertorium je standardní dílo moderní homeopatie. Přehledný důsledně abecední systém. V porovnání s Kentovým Repertoriem obsahuje navíc 39 000 rubrik a přes 200 000 přídavků v lécích. 70 kapitol. Současná terminologie. Nové léky.

Knihu můžete zakoupit zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.