Dr. John Henry Clarke, M.D. – průkopník anglické homeopatie

6.5.2014 | Mgr. Tereza Ledererová | redakce@homeopatie.cz | Ostatní

John Henry Clarke byl jedním z uznávaných anglických homeopatů. Měl svou slavnou kliniku na Bolton Street 8 v Londýně.

Narodil se roku 1853 v Anglii. Na univerzitě v Edinburghu byl vynikajícím studentem. Absolvoval postgraduální studium a otevřel si vlastní lékařskou praxi. Brzy získal celosvětový věhlas. Svou prací a studiem byl natolik zaměstnán, že mu zbývalo pramálo času na udržování kontaktů s okolními lidmi. Jeho pracovitost nejlépe dokazuje rozsáhlé publikované dílo, nehledě na množství pacientů z různých konců světa. Pracoval jako lékař konzultant v London Homeopathic Hospital. Byl oddaným následovníkem Dr. C. Burnetta, vydavatele časopisu The Homeopathic World. Burnettovu redakční práci posléze převzal a vydával časopis dalších 29 let.

Dr. Clarke a Dr. Kent z USA si byli v mnoha ohledech podobní. Oba hlasitě prosazovali své myšlenky a nenechávali si své názory pro sebe, zasloužili se o výzkum homeopatie a homeopatická veřejnost je vnímala jako srovnatelně významné homeopaty.

Clarkův přínos homeopatii lze těžko vyčíslit. Neocenitelná je zejména jeho Materie medica a Klinické repertorium, jež jsou dodnes cenným pokladem každého seriózního homeopata.

Dr. S. Hahnemann dal světu znalost homeopatie, ale Clarke byl tím, kdo homeopatii učil a podložil své učení vlastními případy a myšlenkami respektujícími vědecké principy. Jeho dílo a učení se brzy rozšířilo po celém světě.

Dr. Clarke byl jedním ze skupiny proverů zkoušejících účinky nozod, produktů nemocí používaných jako léky. Mezi stálé členy skupiny patřili: Swan, Fincke, Clarke, Burnett, Hering, Stearns, Wheeler, Bach, Patterson, Grimmer a další. Zasloužil se o zařazení následujících léků do Materie medicy: Pertussin, Carcinosinum, Epihysterinum, Baccillinum Testicum, Morbillinum, Parotidinum, Scarlatinum, and Scirrhinum.

Clarke byl odhodlaný čelit silné kritice za své názory. Své myšlenky a přístup k homeopatii veřejně sdílel a otevřeně kritizoval empirické předepisování. Příkladem může být jeho článek Pouring drugs into the system (Nalévání drog do systému) v časopise The World, nebo jeho otevřený postoj vůči očkování proti neštovicím, který podpořil protestním odstoupením z postu redaktora časopisu The World.

Clarke byl rozčarován z toho, jakým směrem se ubírala anglická homeopatie. Po roce 1900 přestala být výzvou pro alopatii a přestala na svou stranu získávat nové příznivce. Homeopatie se pohodlně uvelebila ve vyšších kruzích viktoriánské společnosti. Clarke znepokojený zaprodaností lékařů alopatii začal učit homeopatii laickou veřejnost. Jeho předpoklad, že budoucnost homeopatie leží spíše v rukou nelékařů, se brzy začal potvrzovat. V průběhu dalších desetiletí vzniklo v Anglii mnoho čistě homeopatických vysokých škol a klinik, kde působili vzdělaní nelékaři.

Mimo homeopatie se Clarke věnoval poezii. Složil několik básní. Zvláštní zalíbení nacházel v poezii Williama Blakea.

Jeho smrt v roce 1931 znamenala konec důležité éry homeopatie, v homeopatickém světě je však nesmrtelný díky svému rozsáhlému dílu, z něhož jsou nejznámější:

The Prescriber – A Dictionary of the New Therapeutics
Útlá kniha, která pomohla tisícům homeopatů úspěšně předepisovat léky a pomohla rozšířit informace do vzdálených zemí. Tato publikace je nezbytností pro začínajícího homeopata. Popis léků je založen na osobní zkušenosti řady renomovaných homeopatů jako Burnett, Hughes, Cooper, Ruddock, Neatby, Salser atd.

The Dictionary of Practical Materia Medica
Třídílná Materia medica obsahuje zdroje, zkušenosti proverů, klinické projevy, symptomy mysli, klíčové symptomy a charakteristiky, modality, patologické projevy, lokální projevy, příčinné vztahy a pocity. Poskytnul také provingy léků a popsal vztahy k jiným lékům.

A Clinical Repertory to the Dictionary of Materia Medica
Je zvláště užitečné při výběru similima a srovnávací analýze podobných léků. Každé homeopatikum je popsáno z několika úhlů pohledu. Kniha se skládá z klinického repertoria, repertoria příčin, repertoria povah (temperamentů, konstitucí, dispozic a stavů), repertoria klinických vztahů (antidota a komplementy) a repertoria přírodních vztahů, kde jsou léky řazeny dle rostlinných, živočišných či minerálních řádů a skupin. Tato kniha vyšla i v českém jazyce pod názvem Homeopatické klinické repertorium.

Homeopatické klinické repertorium – John Henry Clarke

homeopaticke-klinicke-repertorium-velkyKlasik britské homeopatie (1853 -1931), autor rozsáhlé materie mediky, Slovníku homeopatické materie mediky, nashromáždil za více než padesát let praktikování homeopatie mnoho klinických zkušeností. Z nich sestavil stručné a praktické repertorium, určené pro rychlou orientaci v případu. Má několik částí. První z nich je klinické repertorium, kde jsou abecedně řazeny diagnosy, části těla, pocity, tělesné funkce ap., a to vždy ve vztahu k patologii. Druhou částí je repertorium příčin, kde jsou hesla vztahující se k etiologii onemocnění, jako např. duševní úsilí, elektrický šok, různé typy zranění, zklamaná láska, chlad, přejídání… Třetí částí je repertorium povah, dispozicí, konstitucí a stavů – pojednává o osobnostních rysech ve spojení s léky, např. zlomyslnost, štíhlost, sykotická konstituce, romantický. V další části jsou pak vztahy mezi léky, v tabulkách nalezneme léky kompatibilní, antidotující, dobře následující ad. Rubriky obvykle obsahují menší množství léků, často jen jeden, a ve srovnání s kentovsky komponovanými repertorii (též syntetickými) zde v podobných rubrikách nezřídka najdeme odlišné léky.

Knihu můžete zakoupit zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.