Rozhovor s profesorkou Annou Struneckou

18.12.2012 | PhDr. Rina Komorádová | autori@homeopatie.cz | Interview

„Velké riziko současné medicíny: Když určí člověku diagnózu“

strunecka

Rozhovor s profesorkou Annou Struneckou o výživě člověka, potravních suplementech, přístupech ke stravě, ale také o síle mysli a o lásce. Víte, jak vitaminy pomáhají v léčbě rakoviny, proč v USA nepít vodu z kohoutku nebo jak český patolog pozná manažerku-kuřačku?

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. v českých luzích a hájích proslula svým kritickým postojem k očkování, ke kterému se veřejně přihlásila. Během našeho setkání jsme však nechaly hliníky a rtuti coby toxické součásti očkovacích látek na pokoji a věnovaly se tématu zdravého stravování a potravních doplňků.

V dnešní době se řada lidí snaží pečovat o své zdraví. Strava je jednou z možných cest, existuje v ní ale spousta různých směrů a stylů, vegetariánstvím počínaje přes makrobiotiku a dělenou stravou konče. Co vy osobně považujete v tématu „zdravého stravování“ za důležité si uvědomit?

Sama jste řekla, že to je velmi široká problematika, která je zároveň velmi individualizovaná. Takže žádné obecné pravidlo, co bychom měli všichni jíst, neexistuje. Každý jsme jiný… Co bychom si ale měli uvědomit, je to, že ve způsobu výživy člověka nastaly za posledních dvacet let velmi výrazné změny, spíše ku neprospěchu člověka. Například nadměrná spotřeba hotových jídel, před tou varuji nejvíce; co kupujeme v hypermarketech, co jíme v restauracích nebo co ženy doma předkládají rodině k večeři nebo o víkendu k obědu…

Myslím si a vřele doporučuji, aby se ženy, v jejichž rukách to spočívá, trochu vrátily k plotně (usmívá se) a dbaly na to, aby jídlo připravovaly ze základních kvalitních surovin. Nejsem zastáncem žádných extrémních diet typu vegetariánství nebo makrobiotika. Mně osobně vyhovuje vzít si od každého něco, co mi daný směr poskytuje.

Lidé by se také měli znovu naučit důvěřovat svému tělu a naslouchat jeho potřebám. A když jsem zmínila ty ženy, matky by měly v otázce stravování dbát na to, v jaké fázi vývoje jejich děti jsou. Protože jinak se stravuje dítě dvouleté a jinak sedmileté, o dospělých nemluvě.

Tyto zásady jste používala i ve své vlastní rodině?

Ano, když s námi žila moje maminka, vařila jsem jinou večeři pro ni, které v té době bylo pětasedmdesát, a jinou pro mého muže .

Vyhýbat se hotovým jídlům doporučujete kvůli aditivům, která obsahují, nebo kvůli energii, se kterou jsou připravovaná? Říká se přece, že stravu připravovanou doma s láskou a péčí nic nenahradí a že to je silný nástroj, jak pečovat o zdraví členů rodiny…

(směje se) Tímto jste narazila na téma, které bych já sama neotevřela… (směje se, pak zvážní) Jsou to oba důvody, které zmiňujete. Oficiálně bych řekla, že to je kvůli aditivům. Protože pokud má hotové jídlo vydržet několik měsíců a má mít určitý tvar, barvu, chuť a vůni, tak je jasné, že v něm musí být látky, které to zajistí. To je potom ten krásně zelený špenát v mrazáku nebo červený jahodový jogurt obsahující extrakt z červené řepy. A to je ještě ta lepší varianta, jak ho dobarvit, ta horší jsou nejrůznější „éčka“ spolu se ztužovadly a konzervanty…

Názor vyhýbat se hotovým jídlům tedy zastávám rozhodně kvůli aditivům, ale také kvůli té energii. Protože například ájurvéda nás učí, že máme dělat jídlo s láskou (usmívá se), ta je mocnější než jakékoliv koření.

Právě tu jsem měla na mysli. Ájurvéda zároveň klade důraz na čerstvost připravovaných pokrmů, žádné přechovávání potravin nebo dokonce polotovary… Ale teď trochu jinak: Je vůbec možné stravou pokrýt všechny nároky lidského těla na výživu?

(rozhodně) Já tvrdím, že to možné je. A podle mě to odkazuje na současný trend zlenivění člověka a degradaci stravy. Lidé totiž vyhledávají pilulku, kterou by spolkli a ona by jim nahradila pestrou stravu; je to samozřejmě jednodušší než se starat o stravu… Jenomže v těchto případech dochází k opačnému extrému, a sice předávkování vitamíny. Když každý den sníte jedno rajče, mrkev nebo papriku, pokryje vám to denní potřebu beta karotenu (provitamin, ze kterého se za spolupůsobení tuku vytvoří vitamin A, pozn.red.) Pokud ale k tomu ještě berete vitamin A jako potravní doplněk, můžete se snadno předávkovat. Nadbytek těchto látek totiž působí toxicky, takže nakonec je pravdou přesný opak toho, čeho jste chtěli docílit: Více se vám budou lámat vlasy a nehty, budete mít špatnou pleť…

Přidám jednu perličku z praxe: Patologové v současné době říkají, že podle oranžového tuku v břiše poznají typickou českou manažerku – kuřačku. Taková žena kouří, aby si udržela linii, a k tomu pije mrkvovou šťávu a užívá beta karoten v domnění, že dělá něco pro své zdraví, aby to kouření alespoň nějak vyvážila. Jenomže existují dvě velké studie, které prokázaly, že kombinace nadměrného příjmu beta karotenu a kouření vede ke zvýšenému výskytu rakoviny plic. Proto o oranžovém tuku v břiše vědí své právě patologové…

Mluvíte o dvojsečnosti vitaminových suplementů. Jenže jejich výroba, potažmo prodej je ideálním zdrojem příjmů…

Samozřejmě, potravní doplňky představují v dnešní době velký byznys. Navíc ne každý výrobce je vedený snahou co nejvíc lidem pomoci a ne každý výrobce má dostatečné znalosti. Pro výrobu suplementů jsou totiž směrodatné tak zvané doporučené denní dávky (na potravinách označované jako DDD, pozn.red.), které se nesmějí překročit více než pětkrát. Pokud se toto množství překročí, potravní suplement mění své označení a stává se „lékem“. Takže výrobci mohou do potravních doplňků dát až pětinásobek DDD….

Podle mě ale dobře živený člověk v Evropě nedostatkem vitaminů netrpí. A navíc, všem známé učebnicové příklady nemocí z nedostatku vitaminů, jako jsou kurděje (nemoc z nedostatku vitaminu C, pozn.red.) nebo nemoc beriberi (nemoc z nedostatku vitaminu B1, pozn.red.), se už dnes v Evropě nevyskytují.

Říkáte dát si rajče nebo mrkev denně… Souhlasím, ale musí to být skutečné rajče a mrkev, jaké pamatuji ze zahrádky od své babičky, nikoliv ty barevné prefabrikáty ze supermarketů, co vypadají, že všechny vypadly z jedné formičky. A když seženeme rajčata nebo salát v zimě, je asi jasné, že z našeho zeměpisného pásma nebudou…

…Teď jste právě zmínila další změnu, ke které došlo v posledních dvaceti letech v souvislosti s globalizací. Takže ano, můžeme si říct, že Země je jedna veliká vesnice, a když tedy v zimě přivezou rajčata z Nového Zélandu, tak je to vlastně „od vedle“ … (smích) Ale tak to samozřejmě není. Člověk v Česku nepotřebuje v lednu jíst čerstvá rajčata, jahody nebo salát… Protože mají-li být tyto potraviny produkované masově a mají-li vydržet dopravu přes půl zeměkoule, je jasné, že do nich musí být dodána řada látek, které jim to umožní. Jenže tyto látky v potravinách zůstávají…

Zmínila jste zahrádku vaší babičky: Skutečně není nad to, co si člověk sám vypěstuje. Samozřejmě, stojí to náš čas, energii a také to je svým způsobem dražší, protože trh nabízí řadu daleko levnějších variant. Ale je to dlouhodobý vklad do našeho zdraví, který se rozhodně vyplatí a bohatě se nám vrátí! A je to rozhodně víc, než když si potom koupíme drahé vitaminové suplementy…

Mít vlastní zahrádku je u nás v Čechách stále ještě docela dobře praktikovatelné, tak bychom toho měli využít. Například v USA zašli do takového extrému, že pěstují pouze geneticky modifikované organismy, a mají doslova zakázáno pěstovat jakoukoliv zeleninu u svého domu a přechovávat její semena začíná být trestné… Spojené státy americké nám vůbec poskytují řadu odstrašujících příkladů svým způsobem života, na to ani nemusíme dělat žádné epidemiologické studie. Myslíme si, jak se tam žije blaze a v luxusu, ale rychlost, s jakou tam například narůstá nemocnost dětí nebo civilizační choroby, je varovná. Tudy cesta skutečně nevede…

I když je tedy pestrá strava schopná pokrýt denní potřebu vitaminů, proč se přesto vitaminovými doplňky zabývat?

Pestrá strava ano, ale do té mají naše stravovací návyky často velmi daleko. V současné době se potýkáme s velkým nedostatkem vitaminu D. Málo chodíme na sluníčko, protože z něj zdravotnická osvěta dokázala vytvořit strašáka a nepřítele. Biologické poznání nám ale čím dál tím víc ukazuje, že funkce vitaminu D je mnohem rozsáhlejší, než jsme si dosud mysleli. Je to jeden z vitaminů nezbytně nutných pro zdravé fungování celého našeho organismu. Stačí se na dvacet minut denně vystavit na sluníčko, jíst nechvalně známý a neoblíbený tuk mořských ryb (směje se) nebo konzumovat přímo vitamin D jako takový.

Jak je na tom vitamin D a předávkování, jak jsme slyšely u vitaminu A?

Toto nebezpečí nehrozí, protože současné oficinální doporučené denní dávky jsou až stokrát nižší, než kolik doporučuje věda a znalci; tyto závěry se do praxe ještě nepromítly. Dalšími důležitými vitaminy jsou vitaminy skupiny B, především B6-pyridoxin, kyselina listová a vitamin B12-kobalamin. Nejnovější studie prováděné ve světě ukazují, že je toto trio důležité v prevenci srdečně-cévních onemocnění i Alzheimerovy nemoci.

Přitom je nemusím brát každý den. Jakmile mám ale pocit, že se něco v mém těle děje, že mu něco chybí, například mám popraskané koutky rtů, naordinuji si B-komplexovou léčebnou kúru. Člověk je od přírody líný tvor (směje se), takže nějaké pravidelnosti v pojídání vitaminových suplementů stejně moc nedá. Toto jednorázové dodání mi přijde jako celkem dobrá varianta.

Libo-li fluoridovo-hliníkový koktejl?

Na přednášce Homeopatické akademie jste zmínila vitamin C a jeho roli v léčbě rakoviny, kterou nedávné studie odhalily…

Zastávám názor, že vitamin C ve velmi, velmi vysokých dávkách, ne v těch denních doporučovaných, je účinný v prevenci před onemocněním rakovinou. A stejného názoru byl také Linus Pauling, americký chemik a biochemik, nositel dvou Nobelových cen, který zkoumal souvislost mezi vitaminem C a zastavením rakovinného bujení. Měla jsem příležitost sledovat výzkum amerických kolegů, kteří už připravili konkrétní preparát a dokonce si ho už patentovali. Vzniknul kombinací vitaminu C a vitaminu K.

Vitamin K, i když ho je v preparátu malé množství, drží vitamin C v jeho redukované podobě (čili v podobě, ve které mu chybí jeden atom kyslíku, pozn.red.). Vitamin C totiž může být oxidovaný a redukovaný, přičemž ve své oxidované formě může našemu tělu ublížit. Vitamin K navíc zabraňuje růstu cév v nádoru, čímž mu znemožňuje přísun živin a brání mu v dalším růstu.

Je tento preparát spotřebitelům už dostupný?

Zatím ne. Nicméně klinické studie a důkazy o jeho účinnosti existují a v USA už dokonce vzniklo specializované centrum pro výzkum tohoto přípravku… Vyvíjí se to tedy slibně. A dnes už se také dokonce ví, že tento preparát nejenom podporuje chemoterapii, ale že ji může i nahradit. Pacientů s rakovinou neustále přibývá, léky jsou drahé, pojišťovny nemají peníze, ale kombinace vitaminu C a K je levná a účinná alternativa…

…A pak tu máme farmaceutický průmysl a jeho zájmy, jak jsme o tom už mluvily. Zároveň také existují jiné cesty, například peruánské nebo himalájské byliny či koření. V ájurvédě je už několik tisíc let svými protirakovinnými účinky známá kurkuma, která si teď u nás získává stále větší oblibu…

To je pravda! Díky kurkumě se dá skutečně léčit spousta potíží, běžných i těch závažnějších, onkologických. Navíc si to může každý na sobě vyzkoušet sám, protože kurkuma je snadno dostupná – není na lékařský předpis a není drahá. Takže není žádný problém si dvakrát, třikrát týdně jídlo bohatě ochutit kurkumou nebo si uvařit kurkumový čaj.

Na koření obecně, nemusí být pouze exotické jako kurkuma, je skvělé, že obsahuje léčivé látky v celkem vysokých koncentracích. Například hřebíček má nejvyšší obsah antioxidantů, takže když si ho přidáte do rýže, budete v ní mít tolik antioxidantů jako v daném suplementu. A takhle to je u jakéhokoliv koření…

Bohužel lidé často prevenci podceňují a svým životním stylem k nemoci přispívají. A až když jsou v úzkých, tak obrátí a „Doktore, uzdrav mě“. Nic z toho ale není správné; důležitý je osobní přístup a odpovědnost každého z nás. A samozřejmě touha se uzdravit.

A právě strava v sobě co do prevence nemocí a potíží obsahuje obrovský potenciál…

(přemýšlí) Víte, co je největší problém dnešní doby? Jednak to, že řada aditiv a toho, co označuji za toxiny, například umělá sladidla, především aspartam, nebo glutamáty, jsou nejvyššími zdravotnickými orgány schválené a označené jako „neškodné“… A jednak to, že působí dlouhodobě a synergicky. Dokonce se mluví o takzvaném koktejlovém efektu.

Co to je?

Určité jednorázové množství konkrétních látek není pro živý organismus smrtelné. Pokud je ale přísun této látky dlouhodobý nebo dokonce celoživotní a podává-li se dohromady s jinou látkou, stává se toto neškodné množství původní látky smrtícím jedem už v daleko menších dávkách.

To se týká například fluoridů v silně nebezpečné kombinaci s hliníkem. Stačí se podívat do zmíněných Spojených států amerických, ve kterých je fluoridování pitné vody stále ze zákona povinné. Určité množství fluoridu je skutečně neškodné, ale v kombinaci s hliníkem stačí pouhé nanomoly fluoridu (objemová jednotka v hodnotě 10-9, pozn.red.), aby se z něj stal velmi aktivní jed, který v těle působí dlouhodobě…. Koktejlový efekt je tedy dalším fenoménem současné doby.

Naordinujte si Lásku

Co si myslíte o tvrzení, že otázka nemoci je jen a pouze záležitostí mysli a myšlenky? Lze se takto uzdravit?

(usměje se) Přesně tímto jsem se dvacet let zabývala a studovala to v Centru netradiční medicíny v Moskvě. (ukazuje na zeď na absolventský diplom a směje se, pak ztiší hlas) O tomhle vůbec nepochybuji a ve své praxi jsem se o tom mnohokrát přesvědčila… Do jisté míry to uznává dokonce už i klasická medicína: Například doktorka Eleková ve svém článku pro listopadovou Meduňku popisuje, jak lékaři mohou svým působením na pacienta fungovat jako woodoo. To jsou ty případy, kdy pacientům řeknou „Této své nemoci se už nezbavíte“ nebo „Máte před sebou půl roku života“. A pacienti skutečně onemocní nebo zemřou…

To je velké riziko v jednání lékařů a obecně celé současné medicíny: Když určí člověku diagnózu. Existuje to, čemu se říká uřknutí nebo kletba, protože myšlenky jsou skutečně energetické útvary, jsou to informace a signál, který vysíláme.

Je mnoho důkazů, že se lidé dokázali silou myšlenky a svou vůlí uzdravit. Jenom k tomu potřebujeme někoho, kdo nás podpoří a řekne nám, jak na to. Někoho, kdo nám prostě dodá aktivační energii. (usmívá se) V tom vidím velkou příležitost pro léčitele a také homeopatii. Všechno ostatní už je ale na člověku samotném.

A co ti, kteří hledají, snaží se, věří, pracují na sobě, ale nemoci nebo obtíží se stále nemohou zbavit. Znamená to, že hluboko v sobě se uzdravit nechtějí?

(přemýšlí) Člověk je zvláštní tvor: Ve svém fyzickém těle dosahuje poznání prostřednictvím bolesti a neúspěchu nebo tím, co ho zasáhne. Když je nám dobře, myslíme si, že je všechno dobré. Ale většinou právě ta bolest, nemoc nebo ztráta něčeho, co je nám drahé, nás žene dál, abychom hledali různé způsoby, jak na to. Takže někdy je neúspěch vyšším vedením, abychom se na něm něco naučili.

Ale fakt je, že vnitřní pochybnosti, když člověk v uzdravení nevěří, mají stejnou sílu a energii jako myšlenky pozitivní. Takže se to pak většinou skutečně stane. Tuto možnost a sílu má v sobě každý z nás. A čím dřív pochopím, proč se mi nedaří, čím dřív jsem schopna to s pokorou přijmout nebo se z toho poučit, tím rychleji se dopracuji k úspěchu nebo uzdravení.

Existuje tedy něco jako předurčenost…?

…Existuje předurčenost, která je v našich rukách. Člověk má v každém bodě svého života svobodu volby. To je základní duchovní zákon a žádný anděl nebo ďábel nebo někdo jiný vám do toho nezasáhne. Pokud mu to tedy nedovolíte… Svoboda volby je primární. Ale jestli bude vámi zvolená cesta správná nebo ne, to poznáte záhy.

Co je podle vás největším nešvarem dnešní doby v duchovní oblasti?

Že člověk kritizuje všechno a všechny kolem, místo aby se nejdřív podíval sám na sebe. Stejně tak za svoje neúspěchy v zaměstnání nebo vztazích viní druhé. V první řadě má ale hledat sám v sobě, protože všechno, co mě postihne, je přeci důvod k tomu, abych se poučila a vyvíjela dál. (přemýšlí) A potom nedostatek lásky, o které se říká, že je nejsilnější a nejmocnější silou Vesmíru. Jde tedy o to všechno, co dělám, dělat s láskou (usmívá se); na každého, s kým se setkám, vyzařovat lásku a nemyslet si, že je a priori můj nepřítel… Nešvarem současnosti je nedostatek lásky, vlastně neschopnost (zdůrazní) lásky k druhým, neschopnost empatie… A potom, člověk má sloužit, to už začíná početím dítěte: Matka má svému dítěti sloužit do roztrhání těla. A není na tom nic špatného, to je služba člověku a lidstvu.

A když dítě vyroste a službu své matky už nepotřebuje, komu nebo čemu má člověk sloužit potom?

Svému okolí a světu. Daleko víc slouží člověk, který žije v pohodě a který kolem sebe vytváří vibrace lásky. Daleko víc pomáhá světu děda, který kouří fajfku a sedí v klidu na zahradě pod lípou než politik, který neustále někoho kritizuje a chce měnit svět… Stejně pro dobro lidstva slouží babička nebo matka, která chová dítě v náručí a zpívá mu ukolébavku a vytváří a vysílá vlny lásky. Nebo paní učitelka, která má svou třídu opravdu ráda. Bohužel dnes je to často tak, že žáci a pedagogové pro sebe vzájemně představují nepřátelské tábory…

Navíc je dnes slovo „láska“ velmi zprofanované, co si budeme povídat… Není lehké o tom mluvit, jde mi to těžko přes rty, ale fakt je ten, že láska je základem všeho. Tak doufejme, že v novém roce 2013 se lidi budou mít radši (usmívá se), nebudou se za lásku stydět a budou k sobě vlídní a budou ochotní… Pěstování lásky je velmi, velmi důležité. A je to také jediná možnost, jak tento svět zlepšit. Je to nejmocnější nástroj na udržení vlastního zdraví a také jak uzdravit své blízké.

Medailonek

prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. (*1944)

Dalo by se říct, že oblasti biochemie a fyziologie zasvětila celý svůj profesní život. Započala jej před více než čtyřiceti lety na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se postupně úzce specializovala v jednotlivých oblastech a kde byla nakonec jmenována a ustanovena profesorkou fyziologie. Mnoho přednášek na toto téma vedla na přírodovědecké a matematicko-fyzikální fakultě UK, přednášela v postgraduálních kurzech i pro veřejnost, je autorkou vysokoškolských skript a knih pro běžnou veřejnost.

Prof. Strunecká se výrazně podílela na sedmi grantových projektech, jejichž výsledky byly publikovány v domácích i mezinárodních odborných časopisech. Projekty přinášejí prioritní výsledky i originální původní hypotézy poukazující vznik patofyziologických změn např. u schizofrenie, Alzheimerovy nemoci nebo autismu.

Intenzivně se věnuje vědecko-populární publicistice se zaměřením na biomedicínu; přispívá pravidelně do časopisů např. Psychiatrie, Revue Prostor, Sféra nebo Meduňka. Je autorkou řady vědecko-populárních knih, např. Přemůžeme autizmus? (Almi 2009). Její kniha Doba jedová (Triton, 2011) se stala nejprodávanější populárně naučnou knihou pro dospělé roku 2011 a díky své oblíbenosti si vyžádala druhý díl Doba jedová 2 (Triton, 2012). Zatím poslední knižní novinkou prof. Strunecké je kniha Varovné signály očkování (ALMI, 2012).

Homeopatická akademie

Homeopatická akademie logo maléTříleté studium určeno všem se zájmem o hluboké poznání tohoto celostně založeného oboru, bez ohledu na současné vzdělání a povolání. Poskytuje základ pro odbornou léčbu na vysoké úrovni, v rodině, v samo­léčbě i v profesionální lékařské a léčitelské praxi. Přednášky jeden víkend v měsíci. Přednáší Mgr. Jiří Čehovský a další zkušení homeopaté. Několikrát ročně se posluchači setkávají se známými osobnostmi homeopatie se zahraničí.

Podrobné informace o studiu a přihlášky zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.