Srovnání C a LM potencí – díl III.

23.10.2017 | David Little | autori@homeopatie.cz | Metoda

Léčivý účinek

Homeopatické léčení nastává vlivem působení neobvykle malé dávky podobného léku ve vysoké potenci (viz Organon, § 68 s odkazem na § 64, bod 2). Životní síla v případě této mírné choroby vyvolané působením léku nepotřebuje žádný jiný sekundární účinek, než je účinek nutný k odstranění nové podobné umělé nemoci a navrácení úplného zdraví organismu. V přírodě neexistuje žádný stav, který je přesným opakem similima ve správné potenci a minimální dávce. Vzhledem k mimořádně vysoké potenci a malému množství léku primární účinek jemně přeladí přirozenou nemoc bez jakéhokoli zhoršení (primární účinek – § 63). Následně se životní princip snaží prosadit svou převahu tím, že odstraní lék, který zvenku způsobil rozladění, tím, že znovu nastolí plné zdraví a vitalitu zevnitř (opačný účinek – léčebný účinek – 64b).

V případech, v nichž stav, jenž byl z hlediska prvotního účinku právě opačný, v přírodě neexistuje, se [životní síla] zjevně snaží získat opět převahu vymazáním a odstraněním změny, jež v ní byla (lékem) vyvolána a nahradit ji znovu svou vlastní normou (sekundární účinek, léčebný účinek).“

Tento léčebný proces se ideálně odehrává bez zhoršení, bez krize a bez jiných příliš výrazných reakcí, než je rychlé obnovení zdraví a vitality (148). To je cíl principu minimální dávky Similia Minimus ze 6. vydání Organonu. Vysoké centezimální potence vyráběné strojově s mnohým ředěním a silným potřásáním způsobují na začátku léčby zhoršení, které omezuje sekundární účinky vitální síly. Při LM metodě jemný primární účinek léku nahradí přirozené onemocnění, aniž by na počátku léčby došlo ke zhoršení, a nastolí dlouhotrvající jemný léčebný účinek životní síly, která odstraní nemoc způsobenou lékem zvenčí a navrátí plné zdraví a vitalitu uvnitř. S potencemi LM není potřeba krizové zhoršení k vyléčení přirozené nemoci. Správné similimum v potenci LM v minimální dávce přináší rychlou změnu ke zdraví a obnovu vitality bez zjevných nadměrných reakcí. 6. vydání Organonu demonstruje pošetilost těch, kteří tvrdí, že životní síla neodstraňuje rozladění a nehraje žádnou aktivní roli v léčbě. Stejně jako mechanici staré školy (tj. alopatická medicína) chápou léčbu jen z hlediska síly působení léků, nikoli jako kombinaci účinku léku a léčebného účinku vitální síly, Vigor Vita. Hahnemann hovořil o zásadní roli životní síly v předmluvě k úvodu 6. vydání Organonu v roce 1842. „Homeopatie učí, že vyléčení můžeme dosáhnout pouze REAKCÍ ŽIVOTNÍ SÍLY NA UŽITÝ, SPRÁVNÝ LÉK. Toto vyléčení bude o to jistější a rychlejší, čím silněji u nemocného vládne jeho životní síla.“ Samuel Hahnemann, Paříž, 184-. [velká písmena použil DL] Správná dávka LM potence v léčivém roztoku vyvolává neagresivní primární účinek bez zhoršení a dlouhodobý jemný léčebný účinek životního principu. Dokonce i během léčivé reakce může být lék ve vhodných intervalech zopakován, pokud je to nutné k urychlení léčby. Léčebná reakce vitální síly není narušena opakováním minimální dávky léku v roztoku, jak k tomu dochází při opakování suché dávky. Cyklus léčby s lékem v LM potenci probíhá následovně: malá tekutá dávka – žádné zhoršení – trvající jemný sekundární účinek – odstranění onemocnění vyvolaného lékem – konec trvání působení léku –navrácení plného zdraví a vitality. Tento cyklus demonstruje důležitou roli, kterou Hahnemann připisuje životní síle v 6. Organonu. Cílem strategie LM je hladký, plynulý a postupný vzestup ke zdraví a vitalitě pomocí 30 mikrotonálních potencí bez zhoršení.

Účinky centezimálních léků

Hahnemann napsal v 5. vydání Organonu (1833), že potence C má tendenci vyvolávat zhoršení během jednoho až dvou týdnů po podání při chronických onemocněních. V roce 1833 si zakladatel stále myslel, že musí přinutit životní sílu k tomu, aby zvýšila svou energii prostřednictvím krizového zhoršení, aby nastal trvalý léčebný účinek. Tento jev je u suchých pilulek v potenci C tak obvyklý, že se mnozí homeopaté stále domnívají, že musí přivodit zhoršení, aby přinutili životní sílu k léčení. Hahnemann změnil svůj názor na potřebu zhoršení, když ve 40. letech 19. století objevil LM potence a metodu dělené dávky léčivého roztoku. Léčivá síla centezimální škály dosáhne velice rychle svého vrcholu, způsobí krizi a pak vyvolá delší trvání sekundárního účinku. Kentův systém vysokých potencí se stal moderním standardem v oblasti potencí, přičemž mezi jednotlivými potencemi jsou velké „skoky“: 30c – 200c – 1M – 10M – 50M – CM atd. Tento trend zavedl Hahnemannem, neboť velmi běžně používal 30c, 200c a experimentoval s 1M. Tyto velké skoky způsobují prudký vertikální oblouk stupnice potencí směrem vzhůru. Dokonce i v léčivém roztoku mají potence 200c a 1M tendenci ke zhoršení spíše na začátku léčby než na konci. Důvodem je poměr ředění 100 : 1 a silné potřásání. Povaha centezimálních potencí je taková, že mají rychlý nástup a zhoršení na počátku léčby, kdy je patologie na svém maximu a vitalita je nejslabší. Tuto tendenci lze pozorovat (i když v mírnější formě) i u potence C rozpuštěné ve vodě. Síla potence C je nejvíce podobná rychlému nástupu a rychlé krizi a agresivní síla C potencí je podobná nehodám, traumatům, krizím, silným akutním onemocněním, virulentním akutním miazmatům, krizi nebo exacerbaci chronických stavů a ​​miazmat, funkčním stavům chronických onemocnění a chronickým stavům, které začínají silnou krizí a pak delší dobu progradují. Velké zvýšení stupňů potence centezimálních léků zvyšuje agresivní povahu ředícího poměru 1/100 a celého systému centezimálních potencí. Léčivé roztoky zmírňují agresivní tendence C potencí, ale stále mají tendenci k rychlejšímu, silnějšímu a déletrvajícímu zhoršení než správně podané LM potence.

Účinky LM potencí 

Chronická onemocnění mají často zákeřný nástup a pomalu narůstající patologii a po delším období několika let dosáhnou krize. LM léky mají jemný nástup, používají sérii pomalu se zvyšujících potencí a dosáhnou zhoršení na konci léčby. Stupnice LM potencí je homeopatická pro mnoho chronických onemocnění a miasmat. V 6. vydání Organonu (1843) napsal Hahnemann, že LM potence vyvolávají zhoršení na konci léčby, když je pacient zcela zdráv, pokud je dávka kontrolována.

V době vydání 6. Organonu již Hahnemann nezastával názor, že je nezbytné donutit životní sílu k léčení prostřednictvím zhoršení. U potencí LM nenastane žádné zhoršení, pokud se lék zpomalí, jakmile se pacient zlepšuje, a ve správný čas se přestane podávat. Tento účinek je podpořen u C potencí podávaných v roztoku, ale jejich povaha má stále tendenci k rychlejšímu zhoršení vzhledem k poměru ředění 1:100.

 Částečné similimum má tendenci příliš rychle změnit přirozené vzorce symptomů, které vyžadují nový, dokonalejší lék. Z tohoto důvodu je velmi důležitým okamžikem v každém případu první předepsání. Pokud je lék opravdovým similimem, může být pacientovi podána delší série LM potencí 0/1, 0/2, 0/3 až 0/30, dokud léčba nebude dokončena během delšího časového období. LM potence představují postupně se zvyšující mikrotonální škálu se 30 stupni potencí, které jsou velmi podobné pomalu narůstajícím symptomům degenerativní nemoci a miasmatu. Proto jsou velmi vhodné pro chronické degenerativní nemoci a miasmata.

 

LM potence mají tendenci ke zhoršení na konci léčby, když dojde k uzdravení patologie a obnovení vitality. To je známkou toho, že lék již není zapotřebí. Pokud se podávání léku zpomaluje s tím, jak se pacient zlepšuje, nedojde na konci léčby ke zhoršení. C potence mají rychlý nástup a dosahují zhoršení na počátku léčby, kdy je pacient nejslabší a v nejhorším stavu nemoci. To není nejlepší situace. A je to další důvod, proč jsou LM potence vhodné pro mnoho dědičných a získaných chronických chorob a miasmat. Správně upravené LM potence rovněž dobře fungují u vážných traumat, virulentních akutních poruch a krizí. Zde je někdy vhodné použít vyšší počáteční potence (0/3 – 0/6), i když většinu případů vyřeší LM 0/1 -3.

Probrali jsme některé rozdíly mezi léčivou silou C a LM potencí, které z nich činí komplementární protiklady. Jakmile homeopati porozumí vnitřní podstatě C a LM potencí, pochopí, jak je ve správnou chvíli správně použít. Pařížské případové studie ukazují, že Hahnemann často používal centezimální potence v případě krize a akutní nemoci, zatímco u konstituční léčby a miasmat přešel k LM potencím. Nejedná se o absolutní pravidlo, ale tendenci, kterou lze vyčíst z jeho případů v posledních třech letech (1840-1843).

 Podávání LM Potencí

Potence 3c bývá nazývána matkou všech potencí, protože je základem centezimální škály a škály LM potencí. Základní LM potence je vyrobena z potence 3c. Hahnemannovy nízké potence byly 6c, 12, 24 a 30 a vysoké potence byly od 50c k 200c a LM 0/1 až 0/30. LM potence vykazují v některých ohledech řadu pozitivních vlastností nízké i vysoké potence, které jsou v rovnováze. 

Nižší stupně LM potencí působí hlouběji než 6c až 30c, ale zároveň jsou jemnější ke konstituci než 200c nebo 1M. Dosahují hlubokého léčení, aniž by produkovaly příliš silný primární účinek a rychlé zhoršení jako vysoké potence C. Mají stabilitu a konzistenci jako nízké potence C, ale zároveň sílu vyléčit hluboké chronické nemoci a miasmata jako vysoké potence.

Na základě Hahnemannových záznamů z Paříže lze říci, že zakladatel považoval LM 0/1 za vyšší potenci než 30c, neboť někdy podal pacientovi potenci 30c na akutní stav a poté přešel na potence LM pro chronické stavy. Také v případě, že nižší potence do 30c nestačily, přešel k LM a podával tyto potence vzestupně.  V některých případech začal s antipsorickým lékem v potenci 30c a pak se přesunul k LM potencím. V Organonu také uvedl, že poměr ředění 50 000:1 je silnější než poměr 100:1, a to i při nejnižších stupních. Jedním z důvodů je, že může být použito četné potřásání, aniž by byla do roztoku léku násilím „vnucena“ jakákoli nadbytečné energie.

Léky LM nejsou léky „nízké potence“, které lze podávat mechanickým způsobem denně nebo každý druhý den po několik týdnů. Pokud jsou špatně použity, vyvolají zhoršení stejně jako všechny ostatní homeopatické léky. Vím to osobně, protože jsem zhoršil řadu případů na začátku své „kariéry“ používání LM potencí. Rychle jsem zjistil, že LM 0/1 zhoršuje některé citlivé pacienty a pacienty s orgánovou patologií. Obecně platí, že zhoršení způsobené LM potencí má kratší dobu trvání než u vysokých centezimálních potencí. To je další důvod, proč jsou u řady onemocnění bezpečnější než ultra vysoké centezimální potence. LM potence mají nejlepší vlastnosti vysoké i nízké potence, aniž by měly agresivní primární účinek jako C potence.

 Jestliže pacient příliš reaguje na působení potencí vyšších než 30c, je nejlepší použít nižší C potence jako 6c, 12c, 24c, 30c. Já nejraději používám léky nižší centezimální potence v roztoku a v dělené dávce, pokud se obávám zhoršení, patologie nebo krize. Pak postupuji směrem vzhůru k 30c, přejdu na LM 0/1 a postupně použiji škálu LM potencí. Tito pacienti moc dobře nesnášejí 200c, 1M atd. Řada z nich je v podstatě nevyléčitelná pouze systémem centezimálních potencí. Hahnemann tuto metodu používal také, ačkoli tuto skutečnost jsem zjistil teprve o mnoho let později, když jsem si prostudoval jeho případové studie.

Je nesprávné tvrdit, že LM potence nemohou způsobit zhoršení, takže mohou být podávány denně nebo obden po celé týdny, měsíce a roky. Někteří homeopati navrhují denně podávat potence jako LM 0/6, LM18 nebo jiné podivné potence namísto celé škály potencí od 0/1 do 0/30 použité uměleckým způsobem. Pařížské záznamy ukazují, že Hahnemann nikdy nepodával léky tak mechanickým způsobem! Umělec praktikující léčebné umění bere v úvahu konstituční citlivost nebo povahu onemocnění, aby správně individualizoval dávku a potenci. Mechanické metody velice často vedou k předávkování léku. Někteří homeopati používají LM potence, ale neumějí aplikovat správné strategie vedení případu obsažené v 6. vydání Organonu a v pařížských záznamech případů.

Pouze pokud je to nutné

V poznámce pod čarou k § 247 Hahnemann pojednává o tom, co řekl v 5. vydání Organonu, v aktuálním znění obohaceném o novou metodu dávkování LM potencí v 6. vydání. Když uvádí koncept denní dávky, říká, že LM potenci lze užívat denně, „pokud je to nutné“. Navrhuje také zahájit případ „nejnižším stupněm“ potence, což je podle pařížských záznamů 0/1 až 0/3, zřídka pak 0/4, 0/5, 0/6, 0/7. Jedná se o první oktávu LM potencí, přičemž další rozsah začíná od LM 0/8.

Pokud denní dávka „není nutná“, vyvolá velice rychle stav předávkování lékem, kdy se objeví zhoršení nebo vedlejší příznaky, které změní přirozený vzorec symptomů. Hahnemann zřídka používal denní dávku dlouhodobě a vždy střídal dávky s podáváním placeba a obdobím čekání a pozorování. Myšlenka, že Hahnemann podával LM potence denně po dobu měsíců nebo let je čirý mýtus, jak dokazují jeho zápisky a případové studie z Paříže.

Potence LM způsobí zhoršení a vedlejší příznaky stejně jako každý jiný homeopatický lék. Případové studie z Paříže ukazují, že Hahnemann neustále střídal lék s placebem, aby udržel pod kontrolou sílu LM léků. Dle jeho deníků nikdy dlouhodobě nepodával lék každý druhý den, aniž by ho neprostřídal s obdobím podávání placeba, čekání a sledování. 6. vydání Organonu nabízí návod, jak bezpečně a efektivně používat škálu potencí LM tak, že k otevření případu se použijí nejnižší stupně (0/1, 0/2, 0/3 atd.) a poté se potence postupně zvyšuje (až po 0/30).

Hahnemann používal na začátku případu potence 0/1 až 0/7. V posledních letech ve většině případů začal s LM 0/1, 0/2, 0/3. K LM potencím musíme přistupovat se stejným respektem jako ke všem vysokým potencím, např. 60c, 90c, 100c a 200c. Mechanické opakování LM potencí povede k předávkování stejně jako u jiných homeopatických léků. V tomto bodě panuje značné nedorozumění. Předávkování způsobuje vždy vedlejší účinky, mění přirozený vzorec symptomů a zpomaluje léčbu. 

Existuje mnoho situací, kdy nízká potence jako 30c přinese pouze paliaci, zatímco 200c způsobí neproduktivní zhoršení, které oslabí vitalitu. Důvodem je, že patologie je příliš hluboká na to, aby stačila nízká potence (6c – 30c), a vysoká potence (200c – 1M) způsobí pouze zhoršení bez zlepšení a ztrátu vitality. V takových případech, kdy centezimální potence způsobí pouze paliaci nebo dokonce újmu, zajistí léčebný účinek LM potence. Jedná se o oblast, kde LM působí jemněji a bezpečněji než vysoké potence C, pokud jsou pečlivě upraveny. LM potence jsou rovněž užitečné u starších pacientů, u nichž vysoké potence C mohou být kontraproduktivní, ale léčba je přesto možná.

Čtěte další pokračování článku na téma: Osobní zkušenosti D. Littla s LM potencemi a srovnání účinků C a LM potencí

David Little 1996-2007, veškerá práva vyhrazena

přeložila Jan Vlková

 

Homeopatická materia medica s repertoriem – Boericke

homeopaticka_materia_medica_s_repertoriem_velkyJedna z nejpoužívanějších materií medik ve světové homeopatické praxi. Pro rychlou orientaci v případu. Nejrozsáhlejší materie medika v češtině co do počtu popsaných obrazů léků (cca 800). Připojeno příruční třísetstránkové repertorium.

Knihu můžete zakoupit zde

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.