Delfín a člověk

Lac delphinum – užitečný lék pro ženy během porodu

Patricia Hatherly BA Dip Ed, BHSc (Hom) působí v Brisbane ve své klinické praxi již 20 let. Je autorkou knihy „The Homeopathic Psysician’s Guide to Lactation“ (Průvodce laktací pro homeopaty) (2004) a „The Lacs – A Materia Medica & Repertory“ (Mléka – Homeopatická materia medica a repertorium) (2010). Rovněž uveřejnila několik provingů.
Patricia s nadšením sdílí své znalosti a zkušenosti. Založila pravidelný elektronický bulletin „Milk Matters“ (Záležitosti mléka), v němž kolegům a studentům předává své rozsáhlé znalosti získané při práci s mléky. Patricia též pravidelně přispívá do dalších domácích i mezinárodních časopisů. Její práci (zkoušky léků, přednášky z konferencí a články pro časopisy) najdete na webových stránkách www.patriciahatherly.com.

Nesčetné příběhy uváděné v médiích poukazují na hravost a zvědavost delfínů a jejich zdánlivě zvláštní spojení s člověkem; tyto příběhy zdůrazňují především jakýsi zvláštní druh „komunikace“. Mimořádné pouto mezi člověkem a delfínem nejvíce propaguje tzv. „teorie vodní opice“, podle které mají delfíni a lidé přímé společné předky. To by mohlo vysvětlovat určité fyzické anomálie, které mají lidé a delfíni společné.

Dítě při porodu zdolává porodní cesty spirálovitým pohybem, stejně jako delfín; ženám, které volí přirozený porod, při porodu velmi pomáhá voda. Jak ženy, tak delfíni, jsou závislí na podpoře ostatních. Pro delfíny je to skupina, hejno, neboť jejichž přežití závisí na bezpečí zajištěném větším počtem členů. Pro člověka je to rodina a porodní bába, která poskytuje důležitou emocionální podporu během porodu.
Klíčová slova: voda, spirála, porod, delfín, porodní bába, podpora.

Nancy Herrick uvádí, že energie případu mléka delfína – Lac delphinum – může značně připomínat Phosphorus (je velice společenský, přátelský) a jedním z témat je jasnozřivost. Já uvádím jako klíčový symptom Lac del „život je plný legrace“; tento aspekt se projevil i ve zkoušce léku prováděné N. Herrick:
Mysl: aktivita; touha po zábavě; touha po rozpustilém dovádění; hra; touha si hrát; hravý ve vodě
Témata: smích; hra; komunikace; skupiny

Delfíni mají přirozeně blízký vztah k těhotným ženám

Nedávno se objevila zajímavá zpráva o tom, jaké ochrany se dostalo britskému dálkovému plavci Adamu Walkerovi při plavbě přes Cook Strait mezi Severním a Jižním ostrovem Nového Zélandu při pokusu stát se prvním Britem, který zdolá „Ocean‘s 7“ (sedm dálkových plaveckých tratí po celém světě). Když ho údajně sledoval žralok, obklopilo ho hejno asi deseti delfínů a cca hodinu plavalo s ním a chránilo ho, dokud žralok nezmizel (au.ibtimes.com)

Čím lze vysvětlit toto zvláštní pouto mezi člověkem a delfínem?

Video s Adamem obklopeným delfíny shlédly od jeho zveřejnění na kanále YouTube na konci dubna 2014 cca tři miliony diváků; podobné příběhy lidi prostě fascinují!
Čím lze tedy vysvětlit toto zvláštní pouto mezi člověkem a delfínem? Odpověď možná spočívá v počátcích naší evoluce. Z antropologických studií vyplývá, a tuto skutečnost uvádí i N. Herrick, že může existovat evoluční spojnice mezi vlkem a delfínem. I dnes se občas setkáme s delfínem, který má čtyři hřbetní ploutve namísto dvou; vědci se domnívají, že se jedná o pozůstatek uvedeného evolučního spojení. Při zkoušce léku Lac del měl zkoušející č. 1 sen o psu s oholenou srstí; možná se jedná o další „znamení“. Léky Lac lupinum (vlčí mléko) a Lac delphinum mají rozhodně aspekty, které svědčí o tom, že Lac del (v sykotickém projevu) toto potvrzuje.
Teorie vodní opice však poukazuje na to, že mezi delfínem a člověkem existuje ještě přímější vývojové spojení. Taková teorie je v rozporu s častěji přijímanou teorií, že předci dnešního člověka (např. Lucy – viz níže uvedený rámeček) slezli ze stromů a začali chodit vzpřímeně, a tudíž se odchyluje od evoluční teorie, která klade počátky člověka do Afriky a spojuje nás s primáty. S teorií vodní opice (AAT) přišel poprvé německý patolog Max Westenhöfer v roce 1942; teorie se snaží vysvětlit některé společné fyzické anomálie, jejichž příčinou mohla být střídavá období provázená snahou přizpůsobit se rychle se střídajícím podmínkám vlhkého a suchého klimatu.
Paleoantropologové se k této teorii staví kriticky. Přesto zůstává zajímavou možností, jak vysvětlit spojení mezi člověkem a delfínem, které se opírá o celou řadu anatomických pozůstatků, k nimž patří např. žábry lidského plodu během jeho vývoje v děloze, blány mezi prsty na rukou a na nohou, které se vyskytují u 9 % populace, evidentně redundantní šlacho-svalová jednotka dlouhého dlaňového svalu (palmaris longus) a palmární fascie; podkožní tuk; potápěcí reflex, který se instinktivně projevuje u novorozenců, pokud je ponoříte pod vodu; schopnost člověka ronit slzy; potní žlázy člověka (delfíni mají vlasové folikuly); stejná normální tělesná teplota 37°C a hlasové schopnosti (Joseph, 2014)
Další podobnosti lze nalézt na kostře. Pozůstatky zadních končetin delfína se nápadně podobají lidským končetinám s jasně definovanými antropomorfickými stehny, lýtky, chodidly a prsty. Kosti ploutve proporcionálně odpovídají lidské kosti pažní a související kosti loketní a vřetenní. Podobnost mezi delfínem a člověkem je patrná také u kostí lopatky (Mead, 2002).

Lucy
Jménem Lucy bývá označován nález AL 288-1, několik set kosterních úlomků tvořících cca 40 % kostry samice rodu Australopithecus Afarensis. Byla nalezena v roce 1974 v oblasti Hadar v údolí řeky Awaš v Afarském trojúhelníku v Etiopii… Podle odhadu žila zhruba před 3,2 miliony let a bývá klasifikována jako hominid.
Kostra ukazuje známky malé kapacity lebky podobné opici a vzpřímené chůze po dvou končetinách podobné člověku; podporuje tak diskutovaný názor, že zvětšení mozku v rámci evoluce člověka předcházela chůze po dvou (bipedie) (https://en.wikipedia.org/wiki/Lucy_(Australopithecus))

Zajímavé je, že delfíni mají 13 z 22 chromozomů shodných s člověkem a mnohé ze zbývajících 9 chromozomů delfína vypadají jako přeorganizované lidské chromozomy (Bielec, 1998). Embryo delfína v raném stádiu vývoje se obdivuhodně podobá lidskému embryu. Podobnost se týká rovněž mozku obou druhů. Mozek delfína má podobnou velikost jako lidský mozek, mnohem větší než mozek opice, se srovnatelně rozvinutou mozkovou kůrou. Růst mozku závisí na příjmu mastných kyselin Omega 3 (které jsou obsaženy v potravě bohaté na ryby). Rovněž je známo, že vyšší inteligence je spojena s vyšším obsahem laktózy v mléce daného živočišného druhu. Lidé a delfíni, stejně jako primáti, mají mléko s vysokým obsahem laktózy. Jiní mořští savci však mají mléko s nízkým obsahem laktózy, proto jsou delfíni v tomto ohledu jedineční (Hatherly, 2014).

Rekonstrukce Lucy vystavená v Národním muzeu přírodní historie, Washington DC, USA

Vzhledem k menšímu mozku mají opice snazší porod. Mláďata delfína však mají, stejně jako člověk, velkou hlavu, proto je nutné, aby mládě postupovalo porodními cestami spirálovitým pohybem. Dokonce lze pozorovat, že sama rodící samice delfína se během porodu točí ve spirále (www.dolphintrainer.com). Spirály a kruhy bývají běžným tématem léků připravených z mlék a výrazně se projevují především u Lac del. N. Herrick uvádí tendenci „používat velká gesta… v kruhovém pohybu“ (1998). Tuto skutečnost dále potvrzují sny Lac del, jako např. následující sen zaznamenaný 2. den zkoušejícím č. 2: „V noci neklid a převracení v posteli. Jako bych se otáčel o 360°. Ležím na jednom boku, o několik minut později se napolo otočím, jako bych se celou noc otáčel na rožni.“
Jedná se o velmi zajímavý sen, neboť delfíni údajně spí v hejnu, kde se každý z nich točí jemně spirálovitě dolů a zase zpátky nahoru, aby se nadechl, přičemž mají „vypnutou“ pouze jednu polovina mozku … zatímco vnější oko je stále bdělé a sleduje případné nebezpečí. Jediný způsob, jak může hejno takto společně fungovat, je, že spirály se tvarem blíží sinusoidě v tzv. zlatém poměru (1,618). Zastánci posvátné geometrie tvrdí, že spirála odpovídající poměru zlatého řezu představuje dokonalost ve fraktalitě, neboť tento konkrétní poměr umožňuje, aby vlna vstoupila sama do sebe, aniž by sama sebe zničila nebo zrušila. Dochází k optimalizaci hustoty otáček a dokonalé kompresi a sebeuvědomění (jako u delfínů, kteří zvládají spánek v hejnu, aniž by se vzájemně zamotali, a zůstávají bdělí).
Taková spirála se nazývá „tanec spirály fí“ a má se za to, že vytváří posvátný prostor… prostor lásky, „lo-φ“ (v angličtině „love“) (Winter, 2002). A lotosový květ, který vymezuje, často používají jako symbol zastánci přirozeného porodu; pětiúhelník, který spočívá v jeho středu, je odedávna považován za synonymum ženskosti.

Připadá vám tento obrázek povědomý? Jedná se ve skutečnosti o embryo delfína v pátém vývojovém týdnu!

Zajímavé je zjištění antropologů, kteří na základě zkoumání procesu porodu dospěli k závěru, že ve všech kulturách existuje určitá shodná tendence, a to, že ženy vyhledávají k porodu místo, které jim umožní přímé napojení na Schumannovu rezonanci, která je přirozenou frekvencí země (Hrdy, 1999). Jedná se o vlnění v rozsahu od 7 Hz do 30 Hz; nižší frekvence se obecně vyskytují na tichých místech v přírodě, v zalesněných oblastech, zatímco vyšší frekvence se vyskytují ve městech plných ocele, asfaltu a betonu. V blízkosti stromů, potoků a travnatých luk nalezneme nižší frekvence, které jsou fyziologicky vhodnější a které rezonují s vlnami alfa, které vysílají naše hlavní tělesné orgány, tj. mozek a srdce.
Na „místech, kde se žena oddává svým tajným ženským záležitostem“ (posvátná místa vybraná pro porod dítěte, která vibrují na nižší frekvenci [7-10 Hz]) pak porod provází energie lásky, nikoli strachu, a gravitační pole Země zdánlivě stoupá, aby přivítalo nové přicházející tělo a inkarnující se vitální sílu. Porod pak bývá jednoduchý, bez komplikací a dítě cestuje pánevním dnem spirálovitým pohybem, podobně jako delfín.

Porod pak provází energie lásky, nikoli strachu.

Zdá se, že delfíni mají přirozeně blízký vztah k těhotným ženám. Proč delfíni údajně fungují jako šikovné „porodní báby“ u rodících žen? Může to být jednoduše proto, že mají podobnou zkušenost s porodem? Potvrzuje to i známý ruský porodník Igor Charkovsky, který dopřál ženám, které měl v péči, velice zvláštní zážitek porodu; odvezl je k Černému moři a umožnil jim rodit s delfíny. Michel Odent, uznávaný francouzský chirurg a porodník, tvrdí, že důvodem mimořádného spojení mezi člověkem a delfínem v okamžiku porodu je pravděpodobně skutečnost, že „delfíni, lidé a opice se vyvinuli ze společných předků před miliony let“ (Lancet, 1999).

Schumannovy rezonance (SR) jsou souborem maximálních hodnot při extrémně nízké frekvenci (ELF) spektra zemského elektromagnetického pole. Jsou to globální elektromagnetické rezonance, excitované výboji blesků v oblasti mezi zemským povrchem a ionosférou. (http://enwikipedia.org/wiki/Schumann_resonances).

Máme tedy celou řadu společných fyzických atributů. Člověka a delfína však navíc spojuje emocionální pouto, potřebují mít pocit sounáležitosti, patřit ke skupině, cítit podporu. Během procesu porodu žena potřebuje cítit tuto podporu; pokud ji vnímá, je méně náchylná k obavám a strachu, které produkují kortizol namísto velkého množství oxytocinu, který usnadňuje kontrakce dělohy. Oxytocin (hormon lásky) potřebný k facilitaci porodu je konkrétně produkován zadním lalokem hypofýzy (Buckley, 2003) a dle mého názoru lék Lac del v takovém případě podpoří funkci hypotalamu jako sarkoda (Hatherly, 2002, 2011).
V situaci, jako je následující případ, dávám přednost potenci 200 C.

Předepsání: Lac del 200 C – večer, ráno, večer – dva týdny před datem porodu; žena, která čeká třetí dítě, předtím měla dvakrát císařský řez. Těhotenství bylo neplánované, stresující a žena byla plná obav při představě, že u sebe nebude mít matku, aby jí pomohla vše zvládnout.
O několik týdnů později jsem od ní obdržela tento email:
Ráda bych vám poděkovala za vaši podporu a za lék, který jste mi dala při poslední návštěvě. Dítě se narodilo o týden dříve, než bylo plánováno, a bylo prvním dítětem, které se narodilo v nemocnici v ten den, který byl shodou okolností Mezinárodním dnem porodních asistentek!

Lotosový květ je symbolem, který často používají zastánci přirozených porodů

Porod začal o půlnoci. Zůstala jsem doma s kontrakcemi až do půl čtvrté ráno, pak jsem odjela do nemocnice, neboť kontrakce začaly být intenzivnější. Pak jsem musela čekat, až dorazí personál na porodní sál. Během těchto stresujících okamžiků v nemocnici jsem si představovala, jak jsou kolem mne delfíni, kteří mě uklidnili, především když mě připravovali na císařský řez. Moc mi to pomohlo se uklidnit. Po zákroku mi porodník řekl, že jsem byla, nebo mohla být, téměř zcela otevřená, což mě velice překvapilo, neboť moje předchozí porody trvaly 24 hodin a vždy se zarazily. Jsem však šťastná, že dítě dostalo alespoň do určité míry porodní hormony a mohlo si vybrat, kdy ho přivítáme na tomto světě!

K předepsání léku mě vedly následující rubriky (viz níže uvedená tabulka):

N. Herrick uvádí:
Mysl: Blud: nebezpečí; pocit, ale zůstává klidný Lac del.

Po té, co jsem měla možnost pracovat s několika ženami během porodu, kdy lék Lac del přinesl jedinečnou emocionální podporu, přidala jsem:
Mysl: Úzkost, obavy ohledně bezpečí před porodem Lac del.

Možná jednoho dne antropologové najdou a potvrdí konkrétní evoluční spojnici mezi člověkem a delfínem. Zatím se jedná o pouhé domněnky. Nicméně zůstává záhadou, že existuje tolik příběhů lidí v nouzi, které zachránili delfíni, a především je pro mě zajímavé spojení mozek /dno pánevní /spirálovitý pohyb během porodu, jehož odrazem je použití Lac del jako léku na zmírnění nepříjemných pocitů a utrpení během porodu způsobených pocitem chybějící opory. Pokud se obraz jeví jako Phosphorus a blíží se porod, uvažujte o léku Lac del.

Pozn. red.: Patricia bude přednášet v Praze na Homeopatické akademii 18. – 19. 3. 2017.
Všichni homeopaté jsou srdečně zváni. Informace zde.