ANACARDIUM ORIENTALE

(Ledvinovník východní)

Robin Murphy (z knihy Homeopatická materia medica, Alternativa 2009)

 
Farmakologie: Anac., Marking Nut, Ořech kešu, Malacca Bean, Semecarpus anacardium, čeleď ledvinovníkovité. Východní Indie.

Příprava: triturace vrstvy mezi jádrem a slupkou.

Historické dávkování: všechny potence, šestá až dvoustá.

  

Historie: Anacardium má mnoho společného se svými botanickými příbuznými. Clarke s ním léčil muže, který po prodělané chřipce cítil stále vůni hořícího dřeva.

Ořech má srdčitý tvar, od čehož se odvíjí jeho název „anacardium“, a můžeme to vnímat jako „signaturu“ léku. Je to lék známý na „strach ze zkoušení“ a podobné stavy. Bolesti hlavy postupují zezadu dopředu.

Konstituce: Neurastenici. Mrzuté děti nemocné černým kašlem. Staří lidé. Lék je často indikován u senzitivních, nervózních a hysterických žen. Žaludeční a nervové problémy u těhotných. Hypochondrismus.

Planety: Měsíc.

  

Výklad: Plod ze stromu z rodiny ořechů kešu, z rodu Semecarpus. V Indii je zvykem otevřít plod a najít v něm inkoustu podobnou látku, kterou lze barvit plátno nebo jí na látky obtisknout – odtud název „marking nut“ (značkovací ořech). Je to zajímavý lék s hroznými duševními stavy. Jde o jeden ze čtyř hlavních léků na paranoidní schizofrenii. Spolu s Platinou je to hlavní lék pro osoby s rozpolcenou či vícečetnou osobností. Je to jako Spojení Lycopodia a Nux vomicy v zesílené podobě.

Prvním klíčovým příznakem, který najdete v literatuře, je rozdvojení mysli. To je velmi archetypální příznak. Setkal jsem se s ním u trpaslíků, na tolika místech, v pohádkách, příbězích. Objevuje se blud, že na jednom rameni mu sedí anděl a na druhém ďábel.

To bylo mnohokrát klinicky ověřeno, podařilo se vyléčit schizofrenii. Jedna část osobnosti jim radí dělat dobro, druhá je svádí ke zlu. Tato rozpolcenost mysli neznamená jen rozdvojení osobnosti, ale polarizaci morálky jedince. Existují masoví vrazi, zabijáci, kteří slyší hlasy (další klíčový symptom), které jim říkají, běž a zabíjej, vraždi, ubližuj. „Bůh mi to kázal!“ – to je nejvyšší stadium (máme pro tento lék i jiné užití, ale toto je obraz schizofrenie, paranoidní schizofrenie).

Historie sexuálního a tělesného zneužívání, extrémní komplex méněcennosti, pocit naprosté bezcennosti, nedostatek sebedůvěry. To se střídá se stavy krutosti. Jeden z mála léků na krutost, kterou si jedinec užívá. Vyprávěl jsem vám případ dítěte, které vzalo na jiné dítě nůžky za to, že to druhé dítě do něj strčilo, když první dítě jedlo cukroví. Pokaždé, když si dítě kouslo do cukrovinek, propadalo záchvatům násilí, pomohlo mu Anacardium. Jsou to hyperaktivní a násilné děti, ubližují samy sobě a hlavně zvířatům. Týrají je, mrzačí a podobně.

Student: Užil jste tento lék na maniodepresivitu?

RM: Ano, ale není to hlavní lék na tyto obtíže, mezi přední z 10 nebo 20 léků na maniodepresivitu patří Lachesis a další hadí jedy. U Anac. je typická rozpolcenost osobnosti, zatímco u maniodepresivity se střídají stavy skvělé nálady, kdy miluje každého, chodí po nákupech a utratí všechny peníze se stavy, kdy o dva nebo tři týdny později je zcela na dně. Zatímco schizofrenik bojuje s nutkáním ubližovat druhým, stále, dnes a denně bojuje svůj morální boj. V repertoriu jsou rubriky „nedostatek morálního cítění“ a taky rubrika „bezbožný, nevěří v boha“ (godlessness).

„Bezbožný“ nemá význam, který chápeme dneska, čili nedostatek náboženské víry, znamená to, že nedbá o Boha, že nevěří, že jej může potrestat a tak si dovolí dělat, cokoliv se mu zlíbí.

To je Anacardium. Vychází z hlubokého, potlačeného hněvu, v osobní anamnéze může následovat Anacardium po Staphysagrii. Staphysagira nepronikne dostatečně hluboko, například u případů bulimie, deprese apod.

Následuje další stadium – jedinec se chová velmi primitivně, je paranoidní, agresivní, a jak stav progreduje, dochází k vnitřnímu konfliktu mezi složkami dobra a zla, ten konflikt je trvalý. Má impulsy dělat věci dobré a věci špatné.

Setkáváme se s tím u lidí, kteří jsou závislí, u alkoholiků. Je to lék na hypoglykémii – když dojde k poklesu krevního cukru, pacient je podrážděný a agresivní, dáte mu cukr a on se cítí lépe.

To je klíčový příznak Anacardia – zlepšení jídlem, bez ohledu na symptom, o který jde. Párkrát si kousnou a zlepší se nejen jejich vředy ale i bolesti hlavy, zlost, všechno. Musí se trochu najíst v noci a pak klidně usne. Je to generálie.

Má strach, že se je snaží jiní lidé dostat. Touží po pomstě, v tom se podobají Lachesis. Mají vidiny a bludy: andělé, duchové, démoni jim říkají, co mají dělat.

Student: Radí jim někdy duch svatý?

RM: Ne, příkazy obsahují většinou zlé skutky.

Jejich impulsy jsou tak silné, že se celí chvějí a třesou. Jedou po dálnici a musí užít veškerou sílu, aby ovládli nutkání vrazit do auta vedle nich nebo přes sebou. Nux vomica má tyhle impulsy v důsledku čiré netrpělivosti,. Zde jde ale o hlubší patologii.

Je v nich hodně z Nux vomicy – a mají nedostatek sebevědomí Lycopodia. Právě nízké sebevědomí v nich vyvolává potřebu ukázat moc a sílu.

Má pocit, že jej ovládá vyšší vůle. Řada lidí navštěvuje různé kurzy a semináře, kde se dostávají do stavu změněného vědomí, jako je extáze, blaženost, kontakt s jinými bytostmi. Může jít o stavy zdravé i nezdravé.

Pokud se nedokážou kontrolovat, jde o patologii, když jim pak dáte lék, jejich schopnost zmizí, bytost, která je ovládala, se už nevrátí. Jako by zde byla jakási černá díra, která tyto věci umožňuje, když ale jejich vůle posílí, už nedovolí, aby se to stávalo. To je moje první kritérium.

Druhým kritériem je narušená paměť. Anac. je výtečný lék na amnézii. V literatuře jsou známy případy úplné ztráty paměti, po nehodě či z jiných důvodů a Anacardium paměť plně vrátilo.

Student: I když se ale necítili jako..

RA.: Tak. Já vám ukazuji další indikace. Vaše poznámka je správná, nesmíte uvíznout v představě, že je to pouze lék pro schizofreniky.

Dáváme ho při hypoglykémii. Je to také lék na otravu Rhus toxicodendron – otrava škumpou jedovatou (angl. Poison oak či poison ivy, česky škumpa – jedovatec, lat. Toxicodendron diversilobium – rostlina z čeledi ledvinovníkovitých jako Anac. – pozn. překl.). Anac 30 CH jako první antidotum na otravu škumpou. Dalšími antidoty jsou Croton tiglium a Clematis.

Snadno dotčený. Dalším klíčovým symptomem je zlomyslnost. O této rubrice jsem se bavil s Eizayagou. Podle něj homeopati v Evropě vykládají zlomyslnost (maliciousness) jako prostý odpor k někomu jinému.

Já mu řekl: „Já jsem Američan, Kent byl také Američan – u nás to je zloba a nenávist vůči druhému.“ Některé starší texty obsahují termín hluboké nenávisti k lidem – mizantropie.

Tento lék má v sobě silnou nenávist k druhým, protože mu druzí také ublížili. Vzpomeňte na toho pracovníka pošty, který přišel o práci – tak se vrátil a všem ukázal. Anacardium. Nenávist. Zlé, zlomyslné jednání. „Mal“ je latinsky zlo. To je klíč.

Halucinace: slyší hlasy, vidí věci.

Další klíčový příznak, který jsem si ale neověřil, je pocit cizího tělesa. Jako by měli něco v krku nebo v konečníku. Uvádí to literatura.

Sám jsem si ověřil příznak „pocit prázdna v žaludku s celkovou slabostí a podrážděností“. To je obraz těžké hypoglykémie, dali byste Lycopodium, protože mají rádi sladké, a po sladkém se zlepšují, ale to jste vedle. Přitom nacházíte symptomy Lycopodia. Pak si všimnete některých symptomů Nux. v. a dáte ji. Až pak dojde na Anac. a to případ vyřeší.

Zácpa, stolice nemůže ven.

Nejčastěji jsem tento lék dal u potíží s pamětí, u schizofrenie a na otravu škumpou.

Student: Ranní nevolnost?

RA.: Ano, stavy ranní nevolnosti, která se zlepší po jídle, pořád mají nějaké sušenky u postele.

Fixní ideje. Myslí, že je ze dvou lidí – jeden je dobrý, druhý zlý.

Významný příznak: potřeba klít a nadávat.

Student: To je jen touha?

RM: Ne, kleje a nadává! On i ona! Lék na Tourettův syndrom. Mám tři případy, jednomu pomohlo Lycopodium (po něm odezněly všechny příznaky – pošle nám video). Druhý je Anacardium. A jeden už hodně starý byl myslím Bufo, nebo nějaký takový neobvyklý lék.

Lék na nezkrotnou potřebu klít a mluvit sprostě. V literatuře jsem četl o osmi devítiletých schizofrenicích, kteří měli bludy a viděli duchy a kleli a nadávali, jako posedlí a rodiče dosvědčovali, že užívali slova, která se ani neměli kde naučit!

V tom je blízko opět Platina, ale ta mluví o sexu. Upadnou do mánie a mluví sprostě o sexu: to je Hyoscyamus a Platina. Anacardium kleje a nadává – bez ohledu na věk. To je mentální projev.

Lék na Alzeheimerovu chorobu – jeden ze 4 nejvýznamnějších. Já užil Staphysagrii, Hyoscyamus a Anacardium. Babička začne mluvit sprostě, začne se jí měnit osobnost, ztrácí paměť – pomyslete na Anac.

Student: Začal jste o náboženské mánii…

RM: To je obraz naprostého fanatismu. Veratrum album, Lachesis, Anacardium. Mluví a mluví. Vykládají víru. Jsou paranoidní: když nebudete dělat to a to, shoříte v plamenech pekelných a budete trpět. Monománie. Je to utkvělá religiózní mánie, peklo, hřích, utrpení, svár dobra se zlem.

Když dáte správný lék, všechno zmizí, ta druhá osobnost odejde a nechá tělo být. Když se jich zeptáte na jejich druhé já, nic o něm nevědí. Pamatují si, že tam bylo, ale lék spojil jejich dvě poloviny mozku nebo co a najednou jsou jedna bytost. Lék na rozštěpení mysli.

Student: Užijete vysokou potenci, když jde o hluboký mentální problém?

RM: Ne.

Student: Jak často budete dávat LM potence?

RM: Jako každý. Záleží na jejich citlivosti. To je velký homeopatický mýtus, že když se jedná o mentální problém, je třeba užít vysoké potence. Aurum 6 CH funguje stejně, jako 200 C nebo 1 M. Když jde o akutní stav, zvolím vyšší potenci.

Když jde o stav chronický, pacient užívá alopatické léky, použijte 6 C nebo LM, abyste odstranil vliv alopatik. A jejich léky jim neberte! Rozhodně ne schizofrenikovi konstituce Lachesis nebo Anacardium! Když jim vysadíte léky, začnou být agresivní, vy to budete považovat za zhoršení po léku a přitom to je důsledek vysazení jejich léčby.

Student: Jak poznáte, kdy vysadit alopatika?

RM: Podle zlepšení jejich stavu, ale léky nevysazujeme naráz, postupně snižujeme dávky. To může trvat několik měsíců, ale uvědomte si, že se léčili na schizofrenii 10 nebo 15 let! Řada těchto nemocí je vyléčitelná, ale potřebujete čas. Co jsem neviděl vyléčit, jsou stavy, kdy dosáhnete pouze paliace a pak se ukáže, že pacient má nádor na mozku nebo něco takového, co je příčinou jeho agresivity.

Vést takový případ je velmi náročně, neděláme tady nábor, aby se schizofrenici léčili homeopaticky, ale přesto vidíme mnohdy dobré výsledky.

Student: Janna měla zajímavé klinické případy Anacardia, které nebyly tak patologické a těžké. Šlo o děti, které buďto žijí v rozdělené rodině nebo jejichž rodiče se rozvádějí, a u nichž se vyskytlo rozdvojení emocí, což je uvedlo do velkého zmatku. Projevy měly ale jemnější kontury, než je u Anacardia obvyklé.

RM: Tomu říkám ranné stadium. Takže ucelená přednáška nebo četba mé knihy by vám měla ukázat chronologii osobnosti, často se setkáte se zanedbávanými nebo zneužívanými dětmi, u kterých vzniká vztah lásky a nenávisti: milujete toho, koho nenávidíte a nenávidíte toho, koho milujete. To je začátek rozdvojení.

Prvním důsledkem tohoto vnitřního konfliktu je neschopnost vnímat správně skutečnost, protože někdo, koho milujete, váš otec například, vás zároveň zraňuje, takže jako první ztrácíte důvěru. Proto většinou na počátku dáte Lycopodium nebo Nux – raná stadia tak vypadají. Taky se může případ podobat Ignatii – rozpory citů. To je časné stadium. Všechny tyto léky procházejí rozdílnými úrovněmi.

Homeopatický lék pochází z ledvinovníku. Je příbuzný ořechu kešu, pochází ze stejné čeledi. Je to srdčitý ořech, plod je černý a lesklý. Mezi slupkou a jádrem je dužina. Má mléčnou šťávu, která na vzduchu zčerná.

Šťáva se užívá k barvení látek, proto se rostlině říká „značkovací“ ořech. Tinktura se užívá jako barvivo a je velmi jedovatá.

Vyvolává podráždění pokožky, podobně jako Rhus tox. Proto slouží jako silné antidotum Rhusu.

Historie dětství se podobá Staphysagrii a Thuje a Lycopodiu. Dítě je zneužíváno, především tělesně. Můžeme říci, že pro Anacardium je typické spíše tělesné zneužívání, pro Lycopodium spíše verbální a pro Staphysagrii veškeré – tělesné, verbální i sexuální.

Děti Anacardium jsou ponižovány, dostávají často výprask. Tluče je někdo z rodiny, opilecký otec například, to je nesmírně ponižuje. Lycopodium se cítí ztrapňováno, Anacardium ponižováno.

Pacient Anacardium měl otčíma, který nesnášel jeho kamarády (mezi 8 a 10 roky) a nakazoval chlapci, aby si stáhl kalhoty a před jeho vrstevníky ho řadu let tloukl, čímž v něm vyvolal hluboký hněv.

Anacardium má vždycky ve svém životě někoho, koho nenávidí. Musí se ovládat, aby tu osobu nezabili nebo nezranili. Velmi trpí. Řadu let je někdo zneužíval nebo ponižoval a oni v sobě musí dusit hněv. Tloukli je páskem nebo tyčí.

Potlačují svůj vztek, ukládají si ho. Je v nich hluboko uložena touha po pomstě. Chtějí se pomstít za každý den, za každý týden, každý rok. Desetiletého chlapce tluče otec, ale kluk ani nezapláče. Stojí a vše snáší, ale uvnitř roste hněv a zloba, a ta stále sílí a sílí.

Otec jej tluče dál, dokud se syn nezlomí. Ale každým výpraskem se chlapec stává silnějším, hněv uvnitř jej posiluje. Dává mu smysl života – niterný hněv jej zatvrzuje.

Existuje zde dvojakost. Díky ponižování a zneužívání trpí nedostatkem sebevědomí. Nic nedělá správně. Za každičkou maličkost je trestán. Je tělesně zneužíván – většinou mlácen, zavírán do klece, občas skončí v nemocnici.

Máte anamnézu dítěte, které bylo zavíráno do těsných prostor, mláceno a napadáno, které žije ve strachu a celý ten čas hledí do sebe. Jejich hněv jim dává sílu, kterou v sobě většina dětí nemá.

Dítě neví, co může dělat. Uvnitř se cítí neschopné, bezmocné, nezpůsobilé, má slabé sebevědomí. V této chvíli může vypadat jako Lycopodium nebo Staphysagria.

V pubertě jejich nedostatek sebevědomí začne dominovat jejich osobnosti, takže mohou vypadat jako Lycopodium – zvláště ve svých školních projevech nebo sociální interakci. Další na řadě je zatvrzení, ztvrdnutí. Jako když vezmete ocel a tavíte ji a otloukáte až ztvrdne.

To je Anacardium. Mají svou silnou a tvrdou stránku. Ale chybí jim sebevědomí. Takové dítě vydrží kruté trestání a bolest, ani nezakňourá.

Ale taky může vypadat jako třasořitka a podivín, ve společenských otázkách nemá žádné sebevědomí, především ve škole. Z těchto osob se stávají mladiství delikventi. Začnou provádět špatnosti a brzo se dostanou na šikmou plochu, jako děti Medorhinum, ale chybí zde infekce, výměšky a těžké alergie.

Hněv začne ovlivňovat jejich zdraví. Začnou mít bolesti hlavy. Někdy mají těžké problémy s krevním cukrem. Viděl jsem děti mezi 8 a 10 roky, hyperaktivní. Všechna zlost se v nich hromadí a prudce propukne.

Když se je ale snažíte něčemu naučit, vůbec si nevěří. Jsou zatvrzelí, divocí a zlí, ubližují zvířatům (podobně jako Tub. a Med.), nevěří si a mají za sebou fyzické týrání a je v nich něco tvrdého. Desetileté dítě na vás ječí a nadává a vy mu sáhnete na čelo a ono se kroutí a snaží se vás napadnout, ale zároveň se dává do pláče.

Jsou divocí a vzteklí, ale v některých věcech dokážou být něžní.

Tvrdost a houževnatost u nich někdy působí jako zlomyslnost, zvlášť vůči menším dětem nebo zvířatům – kočkám a psům. Dovedou strčit prskavku psovi do zadku nebo přivázat plechovku kočce na ocas, nebo ji polijí benzínem a zapálí, to se jim líbí. Je to ventil zadržovaného hněvu.

V 8 letech přísahají odvetu. Chtějí se pomstít, v první řadě otci. Mezi nimi a otcem vzniká řevnivost, agrese, rodinné konflikty. Když má dítě problém, otec přežene svou autoritu a dokazuje svoje teritorium.

Dítě to vnímá jako šikanu a řekne „ to ti jednou vrátím“. To mu dodává sílu. Touha jednou vše vrátit tomu, kdo ho týrá. Zeptáte se jich, co jim dodávalo sílu a oni vám řeknou „věděl jsem, že ho jednou dostanu“. Tihle jedinci mají hluboko uloženou přísahu odplaty.

Sociálně připomínají Lycopodium. Neradi se učí, neradi přemýšlejí, nemají rádi společenské situace, tak se z nich stanou tvrďáci, mají pouliční manýry, dávají najevo, že se vyznají a vystavují na odiv svou moc.

V témž dítěti je něco z Lycopodia a něco z Nux vomicy. Jsou agresivní, tvrdí, odolní a uvnitř plní zlosti. Nejsou tak soutěživí, ale chtějí vyniknout ve fotbale. Nemají sklony jako Nux. Jsou plaší, nevěří si, zvláště ve školních předmětech.

Podstatou Anacardia je vnitřní antagonismus. V repertoriu najdete Anacardium v rubrice „antagonismus – je v rozporu sám se sebou“. Proč jsou v rozporu se sebou samými? Vnímají svůj nedostatek sebedůvěry, ale také vnímají svou tvrdost a sílu, dochází ke konfliktu mezi touhou předvést se a pocitem, že na to nestačí. To není případ Lycopodia. Trpí vnitřním antagonismem – chtěli by se předvést světu.

Dospívající, kteří jsou plní zloby, jsou tvrdí, odolní a agresivní, ale chybí jim sebedůvěra, především ve školních věcech a vzdělávání. Trpí vnitřním konfliktem, protože vnímají, kým jsou a kým by chtěli být, a to je příčinou jejich rozčarování.

Svou zlobu se snaží ovládnout, ale nakonec začnou rozdávat rány. Začnou se mstít společnosti nebo lidem, kteří jim ublížili. Končí v nápravných ústavech pro nezletilé, nebo na útěku z domova, ničí a rozbíjejí věci, snaží se tak zbavit nedostatku sebevědomí.

Chtějí dokázat, že v nich něco je. Předvádějí svou sílu a drsnost, ale stejně jim zůstává pocit, že nejsou nic. Nejsou intelektuálně rozechvělí, jako Lycopodium. Jsou tvrdí – jako jádro ořechu s nedostatkem sebedůvěry.

Využijí každé příležitosti, jak zaútočit na společnost, rozbíjejí okna, házejí věci. Nejdříve ubližují zvířatům, pak přejdou na závažnější činy. Chtějí všem dokázat, že jsou OK. Jsou divní tím, že se snaží každému dokazovat, co v nich je.

Jsou konfliktní. Trápí je nerozhodnost, nejistota, strach ze selhání a touha vyniknout. To v nich vyvolává napětí – a vnitřní boj. Není to skutečný vnitřní boj, ale tak dlouho zadržovali svůj hněv, tak dlouho je někdo ponižoval a zneužíval, že to dávají za vinu společnosti a druhým lidem.

Jejich zloba musí ven. Přestanou se kontrolovat. Představte si dítě Anacardium, kterému něco zakážete a ono se celé chvěje a mumlá, „já tě dostanu“ a přitom se snaží ovládnout.

Především na střední škole, kde mají dodržovat disciplínu a pořádek a systém. Stávají se z nich rebelové proti systému. Není to dospívající rebelie Ignatie. U Anacardia jde o silnější pohnutky. Nebudou to dělat právě proto, že jim to někdo nařizuje. Volí boj.

Učitel zažertuje, nebo přikáže, aby se třída ztišila, většina dětí ztichne, ale oni jdou na chodbu a rozbíjejí skříňky.

Roste v nich vnitřní napětí. Bouří se, odmítají normálně fungovat ve společnosti. Jsou citliví, ale mají v sobě sílu a tvrdost, kterou nedokáží ovládat a při každé příležitosti ji dávají znát. Stává se z nich postrach střední školy. Mají ale problémy u zkoušek. Zkoušejí všechno možné, předstírají nevolnost, šílí, lámou tužky, utíkají, klejou. Zloba a nedostatek sebevědomí. Zlost narůstá, už se nenechají ponižovat.

Dochází k rozporu mezi schopností se ovládat a odpovědí na jakékoliv omezování a ponižování. Mají děs z neúspěchu při zkoušce, ale zároveň hrůzu ze své vlastní zloby, je to bludný kruh.

Podobně jako většina léků s nedostatečných sebevědomím začnou předvídat události. Před zkouškou se třesou a jsou nervózní. Nenávidí testy. Nenávidí sedět v lavici. Nenávidí to a ono. Nenávidí, když musí něco dělat. To se pojí s problémy s krevním cukrem – trpí bolestmi hlavy, hypoglykémiemi, alergií.

Klíčovým příznakem je zlepšení, když něco snědí. To je typická reakce při hypoglykémii. Měl jsem hyperaktivní dítě, které omdlévalo (pokročilý stav Anacardia), mělo záchvaty zlosti a agrese, snažilo se zranit druhé. Trpělo na noční můry, vídalo příšery a děsivé věci.

To dítě dostalo Stramonium – kvůli strachu ze tmy, strachu z duchů atd., ale bylo nutno případ znovu vyšetřit. Dostalo kousek cukru, ale další tři dny nastalo zhoršení. Bylo zlé, nadávalo, mluvilo sprostě. Dostalo koblihu a zase tři dny nadávalo a klelo, ale v noci se zklidnilo. Každou noc chodilo spát k rodičům, ale ti je nepustili do své postele a tak spalo u dveří.

Když se ráno probudili, našli jej, jak spí u dveří. Mělo hrůzu z nočních děsů a z duchů, kteří si pro něj přijdou. Během dne bylo zlé a kruté a mluvilo sprostě. Teprve dávka Anacardia pomohla.

Povaha má dvě tváře – jednu vystrašenou, bázlivou a druhou zlou, krutou, která ubližuje, trhá nohy kobylkám a broukům. Tenhle chlapec byl také takový – ustrašený, bez sebedůvěry, ale zlý, prudce tloukl svou matku do břicha. Jsou to vzpurní a nespolečenští jedinci. Stačí malá poznámka a jejich nálada se úplně promění. Na mnoho věcí reagují negativně. Hádají se, jsou zatvrzelí a vzpurní. Neustoupí, na truc nezmění svůj názor.

Když se mají začlenit do společnosti, většinou neuspějí, kvůli svým náladám, sklonům a vnitřní zlobě a kvůli nedostatku sebevědomí. Chtějí dokázat, co v nich je, ale jejich zloba a nedostatek sebedůvěry je dostane do problémů, nedokáží se sociálně adaptovat.

Svůj vnitřní konflikt nedokáží ovládnout. Snaží se být milí, ale vře to v nich hněvem kvůli maličkostem, jsou naštvaní. Vždycky se snaží pomstít, i kdyby to bylo poslední, co udělají. Většinou je ze školy vyhodí, nebo přeřadí do zvláštní školy, odstaví je, označí za „odlišné“, a jejich hněv a zloba se vracejí a dále narůstají.

Takže z nich vyrůstá zatvrzelý jedinec. Teď už nejsou zneužíváni fyzicky, ale připadají si ponižováni společensky. Nemají šanci uspět ve světě. Stávají se z nich odpadlíci, vyhození ze školy, přeřazovaní z jedné školy na druhou. Jakmile nastoupí do nové školy, hned se dostanou do konfliktů a nedokáží se ovládnout.

Někdy se podobají Medorhinu, dávají najevo lítost. Přijdou do školy, poperou se, někoho zmlátí a příští den litují a cítí se provinile.

Chlapec, o kterém jsme už mluvili, seděl klidně v lavici, když do něj někdo strčil, a všechna jeho zloba v něm vzplála, popadl nůžky a hnal se na spolužáka. Učitel a dva další žáci jej museli držet, chtěl kolegu zabít.

Pak se znovu a znovu omlouvá, ale nedokáže se ovládnout. To vyvolává další morální konflikty. Říká si, co to je za nestvůru ve mně? Tím dále klesá jeho sebevědomí, je to bludný kruh. Společnost je zavrhuje.

A cítí další ponížení a zatvrdí se ještě více. Stávají se z nich tvrdé, chladné bytosti, teprve pak se začnou ovládat. Svár je uvnitř, na povrchu je tvrdá skořápka. V dětství byl jejich antagonismus patrný na povrchu. Jak dospívají, uvědomují si, že nesmí dát před společností tyto věci znát.

Společnost na ně adekvátně reaguje a tiskne je, a tak si vypěstují tvrdou slupku, která skrývá vnitřní svár, jsou tvrdí a chladní – bez citu a srdce. Nemají žádné pozitivní city. Jejich hněv je opouzdřen a uzavřen, zakonzervován, navenek se snaží být normálními lidmi.

Daří se jim to půl roku, rok, chodí do práce, všechno se zdá v pořádku, navenek působí chladně, jako Sepie. Mají prázdný, upřený pohled.

V životě trpěli, ale teď se vše urovnalo. Mají práci a dobrý vztah, zdají se vyrovnaní. Ale nesoucítí s druhými, nemají pochopení pro problémy druhých, okorali. Když mají sami úspěch, necítí žádnou účast s těmi, kterým se to nepovedlo. V takové situaci mají ale dost sil ukončit konflikt, který spí hluboko pod povrchem, ale něčím za to platí. Dříve existoval spor jedné části s druhou, ale teď vše zmrtvělo.

Jedním z příznaků Anacardia je pocit cizího tělesa kdekoliv uvnitř. Jejich zloba v nich zůstala vězet, jako by měli cizí těleso v konečníku nebo v uchu. Jako děti vyrůstali na ulici, hodně si vytrpěli, neměli vždy co jíst, byli ponižováni a vysmíváni a hodně se prali.

Dostali se z toho, přestěhovali se, ale s lidmi, kteří neprošli tím samým, nemají žádný soucit. Jsou tvrdí, chladní a touží jen po vlastním úspěchu, aby dokázali, co v nich je.

Trpí na bolesti hlavy, zácpu – vše městná a tvrdne. Když pak přijdou o práci nebo mají vztahové problémy, vnitřní svár se začne opět ozývat, jejich tvrdá slupka začne praskat.

Jednoho dne vše praskne a oni někoho zraní. Někdo, kdo jim jde v práci už dávno na nervy, si s nimi zajde po práci na sklenku a oni ho zmlátí.

Skořápka praskne, ale navenek vyplave jen trocha zlosti. Pak se zarazí a najednou si uvědomí „já toho člověka málem zabil“. Jejich zlost je vyděsí. Když vám někdo svěří, že se bojí vlastní zloby, myslete na Staphysagrii, Lachesis a Anacardium.

Anacardium najednou zjistí, že to, že věci šly v poslední době hladce, je jen dočasné. Jejich hněv je ještě silnější než dřív. Své vlastní hluboké zloby, která se hromadila mnoho let, se začnou bát. Bojí se sami sebe a své necitelnosti. Začnou je pronásledovat morální konflikty.

V tu chvíli se mohou obrátit na víru. Co je motivací? Potřebují něco, co dokáže čelit tomu monstru v nich – tomu hlubokému, letitému hněvu. Právě jej zahlédli.

Matka Anacardium se jednoho dne rozzuří na své dítě, začne jej mlátit a najednou se zarazí a uvědomí si, že ho mohla zabít. Je zděšená. Najednou pozná potenciál, který se v ní skrývá.

Tak se náhle vrhne na morálku a víru. Až dosud jí to nic neříkalo, byla chladná a odtažitá. Nyní je morálka důležitá. Ale potřebuje pomoc shora, aby zvládla to, co v ní dřímá. A jak její slupka praskne, začne spor dobré a zlé stránky povahy.

Jiné léky nemají takové problémy. Ignatia má konflikt mezi tím, jaká je a jaká by chtěla být. Anacardium vnímá, kdo je a má ze sebe strach. Všechny síly a čas věnují snaze, stát se dobrým člověkem. Najednou jsou milí a sladcí, chtějí působit jako dobráci, snaží se změkčit svou tvrdost.

Znovu se objevuje vnitřní antagonismus. Už ne mezi nedostatkem sebedůvěry a snahou ukázat se v dobrém světle. Teď je to kontrast zloby, tvrdosti, necitelnosti a krutosti a potřebou být morální a dobrý. Mají dvě tváře. Snaží se vytvořit opak ke své temné stránce povahy, ta dobrá má tu špatnou krotit.

Anacardium můžete často vnímat jako dítě, kterému chybí sebevědomí a díky tomu se v něm hromadí zloba, zároveň touha něco dokázat v něm vede k rozpolcení, a tak se snaží stvořit onu lepší stránku své osobnosti, která tu zlou potlačí a tak vzniká další rozpolcenost.

Morálka se nyní dere na povrch. Stane se, že v noci na večírku na něčí podnět vybuchnou a někoho napadnou. Okolí se je snaží odtrhnout, všichni se na ně dívají, a oni sami jsou šokováni vlastní nekontrolovatelnou zuřivostí, která vyvěrá z dlouholetých problémů. Dostanou strach, že když je nikdo nezastaví, dokážou zabít. Tak se vrhnou na bibli, chodí do kostela, začnou se hlídat a chovat se co nejmorálněji a starat se o druhé. To je jedna stránka.

Ale někdo něco řekne, jejich hněv vzplane, ale ovládnou se, uvědomují si, jak by se měli správně chovat, ale narůstá v nich napětí. Zase se vrací vnitřní boj. Nevědí, co mají dělat. Mají strach, že ztratí nad sebou kontrolu.

Medorhinum má své výbuchy, ale nesnaží se je ovládnout. Anacardium se o sebeovládání pokouší, Medorhinum nechá věcem volný průběh. Anacardium se snaží kontrolovat, kontrolovat, kontrolovat, a o to horší je pak jejich šílení.

Anacardium zná všechno nebo nic. Je to jako funkce nervů. Když dosáhne koncentrace iontů určité hodnoty, musí přijít výboj. Anacardium neumí najít rovnováhu, ulevit si malým výbuchem. Exploduje a běsní. Buďto se ovládne, nebo může někoho zranit. Snaží se kontrolovat pomocí modliteb a meditace.

Je to klasický svár dobra se zlem v jedné osobě. Smutné na tom je, že čím více se snaží sami sebe kontrolovat, tím větší je vnitřní hněv a tím jsou citlivější a zranitelnější. Jako by to v sobě živili.

Je známo, že když se Anacardium pohybuje v ulicích někde na předměstí, kde hrozí možnost střetu, vybíjí si ve rvačkách svůj vztek. Tím se brání propuknutí schizofrenie.

Městský, intelektuální typ Anacardia, které se více snaží ovládnout, snaží se působit morálně a tím jeho rozpor proniká stále více do hloubky.

Zdravější typ Anacardia nejspíše skončí ve vězení, protože někoho zabije. Ale nejsou z nich schizofrenici. Hůř jsou na tom ti, kteří se vší silou snaží kontrolovat, až u nich dojde k rozdvojení osobnosti.

Anacardium může být masový vrah, člověk, který slyší hlasy a povely boha, aby šel a zabíjel. Jeho morální konflikt je niterný, snaží se jej potlačit, ale dochází k rozdvojení osobnosti, a pak svůj konflikt projikují ven, na svět, a i ten se rozdvojuje. Vidí zlé lidi a dobré lidi. Venku je Satan a k nim mluví Bůh.

Je třeba si uvědomit tenhle vývoj Anacardia, který jde v kruzích. Něco je na dně, a něco se dostane na povrch, aby to vevnitř kontrolovalo, a ty dvě tváře se dostanou do střetu a jedna zvítězí, ale pak se dostane nahoru ta druhá a následuje další střet atd.

Vytvoří se v nich hluboký střet morálky mezi dobrem a zlem a dají se na víru. Bojují ze všech sil a většinou uspějí. Pozitivní stránka přemůže tu negativní, drží ji dole a přemáhá ji velmi tvrdě, jako by krotila zvíře. Když se to zvíře v nich začne vzpouzet nebo drát ven, ta kladná síla je zmrská. Pořád ta samá písnička.

Tito lidé jsou na sebe velmi tvrdí a přísní. „Máš zakázané myšlenky, tak nebudeš tři dny jíst.“ „Budeš se modlit dvakrát tak dlouho.“ Jestli byl někdo krutý k nim a v nich to něco vyvolalo, tak zloba, která se v nich hromadí, omezuje nyní stejně tvrdě negativní stránku povahy v nich. Není to pozitivní přístup. Potřebují se smířit sami se sebou. Když nejste v přátelských vztazích s vlastním myšlením, vaše mysl nad vámi zvítězí.

Pozitivní myšlenky dokáží kompenzovat to negativní ve vás, ale Anacardium k sobě přistupuje negativně v zájmu pozitivních cílů. Stále usilovněji se snaží stát se dobrými, ale jdou na to špatně, s negativní přístupem. Jako když cvičíte psa. Můžete ho neustále mlátit, nebo se s ním spřátelit.

Je to, jako když sledujete dívku na koni nebo milostnou hru. Všimnete si, že jiní trenéři používají bič. Jednoho dne ale udeří hrom a kůň se pomátne a podupe trenéra, který jej netrénoval s láskou.

Obecně platí, že člověk, který v sobě potlačil své zlé stránky negativním způsobem, když je vystaven stresu, snadno selhává, je náchylný k prohrám. Je to symbolické, je špatný a tudíž zažívá opakovaně neúspěchy a selhání. Také se může stát velmi citlivý na hněv druhých.

Když se ocitne ve stresu, co nastane? Je snadno zasažena jeho negativní stránka a začne pronikat na povrch. Znovu se ocitne v konfliktu s tou pozitivní a nastane boj. Dosud byly skrytá a potlačená. Stres ji ale přiživil a posílil a nyní proniká ven. To je obraz presyfilitického stadia.

Dochází k souboji s negativní stránkou, a je to krutá bitva. Bojuje jejich kladná negativní strana se zápornou negativní stranou, to není dobré. Síly jsou vyrovnané. Předtím měla ta lepší stránka navrch, teď jsou si rovny, při dalším stresu získá negativní převahu.

Nadvládu získává záporná strana (diktátorská, zlá, krutá, nemilosrdná), dokáže zraňovat lidi, zneužívat vlastní děti, bít manželku. To je typická historie. Dali se na alkohol, přišli o práci, vrátili se domů a negativní strana pronikla na povrch. Ovládá teď jejich pozitivní stranu. Dá se na dráhu zločinu, někoho zabije, vykrade banku, pomstí se. Stane se z něj asociál. Intelektuálnější typ Anacardia bude ubližovat druhým verbálně, nadávat nebo někoho udeří. Přitom se tolik snažili zapadnout.

Když se zamilují, mají dítě, které potřebuje oporu. Nastane velký konflikt. Potřebují se předvést v dobrém světle. Milují toho druhého. Poprvé v životě je někdo miluje, to jim dodává optimismus, zkusí se začlenit do společnosti, střídají jednu práci za druhou, ale nikdo je nechce. Někdy se na pár let usadí, seženou práci a život se na čas zklidní.

Pak ale nenadále o práci přijdou, zajdou si domů pro pistoli, vrátí se do firmy a všechny postřílí. Ostatní o nich budou vyprávět: „To byl milý člověk, každou neděli chodil do kostela, nikdy se nerozčílil.“ To proto, že je ovládala pozitivní strana.

Přijde stres, obě strany se vyrovnají, ale ještě jsou schopni fungovat v rámci společnosti. A další stres – a negativní převládne. Najednou je nikdo nepoznává. Nová tvář, jiný pohled, spáchají zločin a skončí ve vězení a jejich vnitřní svár se tím jen posílí. Mnoho lidí Anacardium končí ve vězení. Jejich zloba zvítězí.

Pokud se pohybují ve větších městech, začnou chodit na psychoterapii nebo užívat léky. Ti z periférie skončí ve vězení. Pokud spáchá zločin někdo městský, začne brát léky ve vězení. Snadno jsou označeni za nepříčetné. Někdo, kdo zabil druhého nikoliv ve válce, přece nemůže být příčetný. Tak to vnímá dnešní společnost.

Klíčový příznak – neovladatelná touha klít a nadávat. Když řídí na rušné ulici, cítí nutkání klít a nadávat, ale ovládnou se. Mohou působit jako plaché, stydlivé osoby. Nenechte se mýlit, že jde vždy o drsné kriminálníky. To je jen jeden z příkladů.

Může jít o milou, stydlivou, ostýchavou osobu, kvůli jejich potlačené zlosti a neschopnosti odmítnout jim dáte Staphysagrii. Ale ta nepomůže. Pak kvůli nedostatku sebevědomí zkusíte Lycopodium, a taky nic. Pak narazíte na klíčový příznak – bolesti hlavy se zlepšují jídlem. A napadne vás další klíč: „Co se děje, když máte zlost?“ „Mám chuť klít a nadávat, někoho bych nejraději zabil.“ Nikdy to ale neudělají.

Jsou různé typy, idea je ale stále stejná. Struktura léku se nemění. Záleží, koho do té struktury zasadíte. Ten, kdo vyrůstal v chudinské čtvrti, v prostředí kriminálníků a násilí, snadno vyroste jako Anacardium. Jiný vyrůstá v morální věřící rodině, a také z něj vyroste Anacardium, ale jiného typu. Ale struktura, jejich cesta a sled událostí jsou podobné – odrážejí skutečný charakter.

A tak Anacardium konečně funguje, ale dojde u něj v životě ke zlomu, jeho hluboká potlačovaná zloba vyvře napovrch. Skončí ve vězení, znovu jsou ponižováni, bachaři je mlátí, spoluvězni napadají. Je to bludný kruh. Nebo začnou užívat léky a jejich hluboký pocit viny vypluje na povrch. Nad tím, co udělali, pociťují hlubokou vinu. Proto se ještě více upnou k víře a jsou na sebe ještě tvrdší. Tak reaguje intelektuální typ.

Následuje další stadium. Začne se projevovat silný strach. Nevěří světu kolem sebe, mohou připomínat Lachesis. Jsou podezřívaví. Mají pocit, že je druzí chtějí dostat – trpí perzekučními bludy. Začne je užírat touha udělat něco zlého. Svár dobra a zla je požírá.

Berou léky nebo jinak se potlačují, začnou mít předtuchy a obavy z toho,co přijde. Jsou plní nedůvěry, podezírání, k sobě samým i ke světu kolem. Pokud jsou hluboce věřící, svět se jim rozdělí na dobro a zlo.

Je vidět, že svět je odrazem našeho vnímání vlastního nitra. Svět vidíme svýma vlastníma vnitřníma očima. Dělí se na zlo a dobro. Anacardium se snaží vyhnout zlu kolem sebe – vyhýbá se mocným, kteří by mu mohli ublížit.

Tak se stanou kazateli, jako Lachesis, a k hříchu přistupují velmi tvrdě a negativně. Když ale reagujete na negativní rysy negativně, sami vytváříte negaci. Jen když reagujete na negativní jevy pozitivně, můžete je neutralizovat.

Svět je plný zlých lidí a oni sami v sobě mají zlo. Zlí lidé okolo se snaží vyvolat zlo v nich samých, vzbudí to v nich bludy a vznik schizofrenie. Tím je konflikt odstraněn.

Jejich dvě tváře se oddělí a žijí každá vlastním životem. Už není svár mezi zlou a dobrou stránkou jejich povahy. Je v nich jedna dobrá bytost a jedna zlá. Jejich osobnost je rozpolcená ve dví, nebo může vzniknout několik osobností (Platina). To je schizofrenické Anacardium. Cítí, že je v nich něco zkaženého, že svět je nemocný – zlem. Mají nutkání skolit druhé, trestat je a trýznit. Slyší hlasy. Zabij ty lidi, ve jménu Boha, Bůh jim to říká. Ne všechna Anacardia se stanou zabijáky.

Trýzní je jejich myšlenky, že by měli někoho zabít. Dokáží dostat druhé na kolena a tvrdě je kritizovat. Ovládají je neovladatelné impulsy. Snado se jich něco dotkne. Musí se bránit části své povahy a modlí se k Bohu, aby jim dal sílu čelit zuřivosti a běsům uvnitř nich samých. Jejich nálady se prudce mění, mají maniodepresivní rysy.

Pocit hluboké viny a muka duše kvůli spasení se střídají s mánií, zlobou a impulsivností.

Trpí fixní ideou, že má dvě vůle. Dvě síly trhají jeho nitro na dva kusy, známý blud, že mu na jednom rameni sedí anděl a na druhém ďábel, oba našeptávají, co má dělat.

Jeden říká, zabij ho, zmrzač ho, druhý buď milý a jemný, jinak přijdeš do pekla. To mu šeptají do ucha a jeho nitro se zmítá v rozporu, koho poslechnout.

Hluboké vnitřní konflikty. To nejde přirovnat k Ignatii. Zde je svár hluboký a přináší muka – bojuje vnitřní boj a snaží se odolat sobě samému.

Blud, že jsou pronásledováni. Jde si pro ně policie, propadnou panice a běsnění. Mají strach, že je někdo přichází zavraždit, když zazvoní pošťák, v děsu jej zastřelí. Halucinace a bludy, že někdo po nich jde.

Mají strach, že se poraní nebo že zraní někoho druhého. Strach, že se stane něco strašného. Niterná muka je nutí se zastřelit. Nevydrží už ten věčný konflikt, svár mezi dobrem a zlem. Už toho mají dost, cítí impuls prostřelit si hlavu.

To je podobné Medorhinu – strach, že zešílí, strach, že jej ovládnou negativní impulsy, že někomu ublíží. Nutkání páchat zlo. Musí se ovládat. Hluboký konflikt mezi potřebou spáchat zlo a hlubokým strachem z potrestání, že jej potrestají rodiče, starší sourozenec, učitel, Bůh, anděl nebo ďábel.

Silná touha znásilnit, ale stejně silný strach z trestu. Jakoby šlo o spor mezi animální a spirituální složkou bytosti – mezi nimi zuří bitva.

Halucinace, že jej napadají nebo pronásledují démoni, duchové a monstra. Vnitřní spor mezi těmito pocity a logickým myšlením. Mají nutkání něco zničit, někoho zranit, ale zároveň si uvědomují, že to je nesmysl. Myslí, že jsou dva lidé. Později, když se stav zhorší, už nejsou dva lidé uvnitř, ale ten druhý je venku.

Jde po ulici a vypráví si se svým druhým já. Sedí na lavičce a vypráví neexistujícímu dvojníkovi. Ztráta paměti, senilita, Alzheimerova choroba.

Zaobírá se myšlenkami na spasení duše. Náboženská mánie může vést k násilí, k mučivým myšlenkám, že v někom sídlí zlo, že je někdo převtělení Satana a že by ho měli zničit.

Religiózní mánie s počínajícími bludy, že někdo z rodiny je posedlý ďáblem nebo že se o ně pokouší ďábel, nebo že je zelinář převtělený démon.

Věci se mu jeví podivné. Zírá na něco, co mu připadá neskutečné. Věci se zdají příliš blízko nebo příliš daleko. Čichové halucinace.

Slyší hlasy – silný klíčový příznak. Říkají mu, co má udělat, poroučejí. Vede spory sám se sebou. Jde po ulici, nadává, kleje a vykřikuje sám pro sebe.

Myslí, že je rozdvojený. Démon a anděl. Směje se vážným věcem. Nedokáže se rozhodnout. Připadá si oddělený od světa. Chová se asociálně, vztekle, jako posedlý. Zraňuje a trýzní druhé, necítí svědomí.

Klíčový příznak – náhlá ztráta paměti, nebo nervové zhroucení. Přetížili vlastní mysl a ta se hroutí. Náhle si nepamatují, kdo jsou ani kam jdou. Zatmění mysli. Strach ze zkoušek, ze selhání. Na konci 19. a začátku 20. století se pro studenty, kteří z nadměrného studia utrpěli naprosté zhroucení mysli, užíval lék Picricum acidum.

Potřeba klít a nadávat. Lepší po jídle. Kruté bolesti hlavy, které se uklidní, když se posadí a najedí. Zhoršení hladověním (Lyc.). Touha být krutý. Vrah rozčtvrtí nebo zohyzdí svou oběť.

Snadno se urazí. Buďto zuřivě reagují nebo zlost potlačí a trpí. Připadá si jako ve snu, nic není skutečné. Slyší rozporuplné povely. Jeden říká udělej a druhý nedělej.

Různorodé bludy – každý je nepřítel. Ztrácejí emoce, nic necítí, ztrácejí morálku.

Trýzní zvířata, ale nic to s nimi nedělá – chybí jim soucit, cit, vnímavost. Ale vnímají, když si připadají napadeni.

Pocit cizího tělesa, především v konečníku nebo jakémkoliv tělním otvoru. Kožní vyrážky, podobné Rhus tox.

Obtížně se rozhoduje. Očekávají vždy to špatné. Odpor k sexu. Ale i opak. Sex pro ně představuje velký konflikt. Fixní ideje. Naříkají a škemrají, aby jim lidé potvrdili, že to není pravda. Utkvělé myšlenky, že v domě jsou démoni, že se je někdo snaží zabít, nenechají se přesvědčit o opaku. Divná tušení.

Pocit, že tělo a duše se oddělily, nebo že duše opouští tělo, že je někdo ovládá (Thuja, Lach., Anac., Cann.), že je někdo vlastní a kontroluje.

Strach, že zešílí, sebevražedné sklony, nutkání zastřelit se, aby umlčel hlasy v hlavě – aby ukončil vnitřní muka a strach, že zešílí. Mají hrůzu z vlastního vzteku, že se chtějí raději zastřelit, aby nikomu neublížili. Jsou schizofrenní, mají představu, že někdo pokazil jejich duši.

Velmi špatná paměť. Pocit prázdného žaludku, vlčí hlad. Ztuhlý krk a vyrážky – dáte Rhus tox. a nic. Lék na ranní nevolnost, která se zlepší po jídle, stejně jako bolesti hlavy a podrážděnost. Něco snědí a obtíže zmizí (opak je Ipeca a Sepia – nemají chuť na jídlo).

Cizí těleso. Klíčový příznak, že části těla jsou něčím ovázané nebo sevřené, že mají omotané nohy, nebo že mají pásku kolem hlavy – spíše pružnou. Zácpa, neúčinné nutkání na stolici.

Další bludy – myslí, že je v rakvi, že se stane něco hrozného, že se na něj všichni dívají, že do domu někdo vstoupí a zabije ho. Vnímá každého negativně, každý je nepřítel. Má strach, že zraní sebe nebo druhé. Sprostě nadává. Ubližuje druhým krutými slovy a chováním. Když spáchá zlý čin, cítí, že bude potrestán nebo skončí v pekle.

Náhlá ztráta paměti, nepamatuje si ani minutu, výpadek paměti u mladých lidí, ztratí paměť během několika měsíců.

Podrážděnost – cítí se méněcenný, proto je podrážděný. Sebemenší maličkost se jej dotkne a vybuchne. Asertivní, ale jak stav pokračuje, začíná být krutý, otupělý a prázdný. Dlouho se trápí, až je nakonec tupý a prázdný. Dokáže ublížit.

Zlý a krutý, věří, že každý je jeho nepřítel, že jej někdo pronásleduje.

Paranoidní bludy. Připadá si jako ve snu. Andělé a démoni mu dávají rozporné příkazy. Fixní myšlenky. Vybíravost.

Vypadá zdravě, jako Lycopodium plné hněvu. Trávicí problémy, žaludeční obtíže, krutý pocit hladu. Stále něco uždibuje.

Byli ponižováni a pokořováni, mají nedostatečné sebevědomí a chtějí ukázat, co v nich je. Nedostatku sebedůvěry čelí agresivitou a soutěživostí.

Vydají se do světa, když mají štěstí, osvědčí svou asertivitu, schopnosti a sílu. Někdy připomínají Nux vomica. Když selžou, jsou agresivní, svárliví, ztracenci, mají sklon se prát a šílí, když prohrají ve fotbale.

Hypoglykémie, alergie, bolesti hlavy. Schizofrenie, děti s projevy animální divokosti a nezkrotnosti, chovají se jako nějaké monstrum.

Lék na akutní otravu Rhux tox., akutní vyrážky a alergie. Kent uvádí lék na záněty šlach.

Poznámky: Duševní vyčerpání. Úzkost, nejistota, později slabost a násilí, s tím se zhoršuje paměť, strach, že přijde o rozum, že se stane něco nedobrého, předčasná senilita.

Poruchy paměti. Únava mysli, strach ze zkoušek, nedostatek sebevědomí, odpor k práci, nucení klít a nadávat, má pocit, že jej ovládají dvě vůle, cítí úzkost jako by byl pronásledován, vše se jej snadno dotkne, krutý, zlý, podezřívavý.

Komplex méněcennosti. Podobný jako u Baryty carbonicy, to jsou ale „měkcí“ stárnoucí lidé, kteří se zhroutí. Anacardium je naopak tvrdé. Komplex méněcennosti člověku nepomůže při hledání nového zaměstnání nebo příležitosti. Ve snaze se předvést jsou tvrdí, až krutí. Snaží se působit mile a příjemně, ale uvnitř jsou tvrdí, užívají si krutosti, násilností a sadistického jednání.

V pozdním stadiu vývoje má Anacardium vůli rozpolcenou vedví. Než se rozvine schizofrenie, cítí se méněcenný, chce se předvést. Vnitřní nejistota, neustálý vnitřní konflikt, utrpení.

Začíná mít problém s pamětí, jeho myšlení je paralyzované ve snaze předvést se v dobrém světle. To jej omezuje při školních zkouškách. Není schopen jít na zkoušku.

Vnitřní konflikt přináší mnoho trápení. Potřeba ukázat těm okolo, že za něco stojí. Uvnitř se cítí méněcenný, ale nechce si přiznat, že mu chybí sebevědomí.

Senilita, slyší hlasy, Alzheimerova choroba. Vnitřní rozpory, nerozhodnost. Hlasy mu přikazují, co má dělat. Připadá si jako ve snu, vše je cizí.

Démoni a andělé. Ve vážných situacích se směje. Je násilný, necítí svědomí, myslí si, že jsou dva, zabývá se myšlenkami na spasení, má proměnlivé nálady. Má strach z pronásledování, všude vidí zloděje, nepřátele, připadá si oddělen od světa, je zbabělý – má strach, že se stane něco strašného, asociální, vzteklý, posedlý, dokáže bez pocitu svědomí zranit, náboženské mánie, strach, ponížení, čichové halucinace, vyrážky jako po Rhusu.

Tělesné symptomy – slabý žaludek, ztuhlý krk, kožní vyrážky, zvracení v těhotenství. Zácpa.

Zlepšení po jídle, ranní nevolnost se lepší jídlem. Nucení na stolici neúčinné, pustulózní vyrážky, atopický ekzém, suchá, svědící, stále podrážděná kůže, erytém, vezikuly, otok, pálení a svědění, antidotace Rhusu.

Pocit cizího tělesa, lepší po jídle, pocit prázdna v žaludku, střeva jako ucpaná, bolesti hlavy, tlaková bolest, jako by tam měl kolík, bradavice na dlaních. Bolesti žaludku na lačno, lepší po jídle (Nux vomica má zhoršení po jídle). Pocit cizího tělesa nebo zátky v konečníku, neúčinné nucení na stolici.

Pocit tupého předmětu kdekoliv v těle, v konečníku (Sepie má pocit koule), pocit pásky kolem těla, elastického charakteru, nepříjemný (Cactus má pocit, jako by měl omotaný drát).