Potlačení a léčba

Mgr. Jiří Čehovský

Jsou dvě základní pojetí zdraví a nemoci.  Mnoho lidí je v současné době přesvědčeno, že zdraví   udržují  jen  vnější  faktory. Například vitamíny, léky,  operace nebo masáž. A  že  je ohrožováno převážně zvenčí,  například viry a  bakteriemi.  Tento názor má své kořeny v materialistickém vidění světa. Pak je zde ještě druhé pojetí,  sahající  hluboko do historie: Člověk je ovládán svojí spirituální složkou, která dále souvisí s nadosobní spirituální sférou.  Je zde proud „vitální síly“, jak tento systém nazývají  homeopaté,  „prány“, jak jej pojmenovává tradiční indická medicína nebo „či“, jak se nazývá v tradiční čínské medicíně.  Tento proud vstupuje do materiálního těla ze spirituální, jemnohmotné sféry. Pokud je narušen, vzniká dezorganizace, disharmonie, nemoc. Jak homeopatie, tak indická ajurvéda a nebo třeba akupunktura pracují s těmito jemnohmotnými  toky energie.  Na základě tisícileté praxe dobře víme, že stimulací těchto proudů energie můžeme do těla a mysli navrátit harmonii, navrátit zdraví. Pokud  není obnoven harmonický tok jemnohmotné energie, žádné vitamíny ani materiální léky nás nemohou trvale vyléčit, protože porucha v jemné sféře zůstává a stále vytváří disharmonii i na materiální a duševní úrovni.

Jako homeopat,  praktikující už skoro třicet let,  se setkávám téměř výhradně s klienty, kteří se svými  chronickými  dlouhodobými  potížemi  podstoupili snad všechny druhy materiální léčby, ale jejich nemoc nikdy nebyla vyléčena. Naopak se k ní v průběhu času připojovaly další.  Mluvím třeba o migrénách, ekzémech, nespavosti, depresích, kloubních potížích a tak dál. Seznam diagnóz by mohl zabrat dvě stránky.  V této souvislosti mluvíme o takzvaném potlačení.  Pokud jsou k léčbě použity čistě materiální prostředky, například kortikoidy u ekzému,  vyrážka sice na pár hodin  po namazání vybledne, ale druhý den se objeví  v  nové síle. Postupem času se  zhoršuje, pokud ovšem patologie nepostoupí  hlouběji do organizmu a neobjeví se například  astma jako nová hlubší fáze disharmonie. Potlačení vyřazuje přirozené  hojivé síly organizmu a v dlouhodobějším časovém plánu patologii zhoršuje,  zatlačuje dovnitř, takže pak snadněji onemocní vnitřní orgány.  Náš životní pocit je potom ještě horší, než byl před tím. A to je zkušenost velké části naší populace.

Když člověk po letech potlačování konečně navštíví homeopata a je mu podán správný lék,  vybraný podle  jeho celkového stavu, nejen podle lokální nemoci,  vidíme,  jak dlouhodobá nemoc postupně  mizí, ustupuje a je nahrazována zdravím. Do těla se vrací harmonie.  Člověk cítí, jak  po letech oddělenosti a  omezujícího  utrpení  opět navazuje kontakt s vyšší  jemnohmotnou organizační sférou, jak vychází ze svého individuálního  zakletí a znovu se spojuje na  vyšší úrovni s ostatními lidmi. Zároveň mizí ekzémy, migrény, kloubní potíže nebo menstruační syndromy. Objevuje se dobrý životní pocit.

Námitka může znít: „Ano zní to hezky, ale co já už spolykala homeopatických léků a nemoc je tu stále“.  Jistě, takové případy existují.  Většinou jsou výsledkem nesprávně praktikované homeopatie, která byla používána  za účelem potlačení , nikoliv  pro harmonizaci celého organizmu. Rozdíl  v obou přístupech poznáme snadno.  Chceme-li potlačit ( byť chemicky neškodnými homeopatickými  léky) , musíme je podávat často, několikrát denně, zpravidla více léků najednou,  léky se často střídají.  Pokud však navštívíme homeopata, praktikujícího celostní  homeopatii, neptá se nás jen na to, co nás bolí, nedívá se jen na rentgenové snímky a jiné výsledky materiálních vyšetření, ale zejména jej zajímá, jak se cítíme, jak se chováme,  jaká je klientova osobnost,  jaké má vztahy k jiným lidem, jaký je jeho duševní profil...  A to i v případě, že klient přišel „jen“ s ekzémem, nebo „jen“ s artrózou v lokti.  Homeopat potřebuje tyto údaje, aby mohl podle celkové charakteristiky jedince vybrat  z mnoha tisíc možných homeopatických léků ten, který je onomu člověku nejpodobnější po všech stránkách. Tento lék může být u stovky lidí se stejnou diagnosou pro každého jiný. Protože každý z té stovky jedinců je svébytná a neopakovatelná osobnost, s neopakovatelným a specifickým průběhem nemoci, s neopakovatelnými pocity. Říkáme, že homeopat musí při své práci individualizovat, předepisovat pro konkrétního jedince, nikoliv jen pro jeho nemoc. Jen tak totiž může být nalezen ten nejbližší lék, harmonující s celou osobností, který uvolní proud vitální síly.  A pak stačí někdy i jen několik málo užití tohoto přesně zvoleného léku, abychom se zbavili chronických potíží, které nás léta sužovaly. Samozřejmě,  homeopat praktikující tuto základní, klasickou, nyní však  svým výskytem u nás spíš vzácnou, celostní  homeopatii,  musí hodně vědět a musí se umět orientovat v tlustých odborných knihách i v počítačových programech. Musí se také učit od homeopatů z jiných zemí, kde je  tato původní homeopatie stále  hojně provozována. Přicházejí  každoročně učit na naši Homeopatickou  akademii třeba z Anglie, Německa,  Holandska či z USA. Jen menší část z nich jsou lékaři. Celostní homeopatie je, paradoxně,  ve všech tradičních  zemích, a také u nás,  více praktikována  vzdělanými  homeopaty – nelékaři, než příslušníky zdravotnických profesí.

Na vysoké odborné úrovni můžeme léčit nejen své klienty, ale i své vlastní děti a především sama sebe.  Sami sebe známe totiž nejlépe a pokud jsme se naučili jak na to, můžeme se  vykurýrovat z chronické nebo z akutní nemoci, aniž bychom k tomu kohokoliv potřebovali.  Zkušenosti  s mnoha  studenty a  absolventy  Homeopatické akademie mě opakovaně utvrzují v názoru, že je to nejen možné, ale naprosto  běžné a normální.  V některých případech je to jediná cesta. Právě odborná svépomocná péče na úrovni rodiny  je  v dnešní době tou nejsilnější stránkou homeopatie. Umožní nám, abychom nebyli tolik závislí na potlačovacích léčebných metodách,  případně se jich časem úplně  zbavili.  Ušetříme tím  své  zdraví  a zdraví svých blízkých a  dokonce  i peníze zdravotním pojišťovnám, které nám za to jistě budou velmi vděčné. Přitom  obvykle zjišťujeme, že homeopatie může být nejen práce, ale i koníček a zábava a také hluboká životní filosofie.