Recenze knihy: Autopatická svépomoc, jemná stimulace vitální síly
V květnovém čísle odborného časopisu o homeopatii Hpathy.com (s redakcí v USA) vyšla recenze letošního anglického vydání knihy Jiřího Čehovského, jejíž český originál se jmenuje „Autopatická svépomoc„. Anglický název zní v překladu asi jako „Příručka autopatie: Podporujme svou životní sílu; Holistická homeopatie bez homeopatických léků a něco navíc“. Recenzi napsala americká homeopatka Dr. Vatsala Sperling. Věnuje se zde také dvěma předchozím knihám o metodě od stejného autora: „Get Well with Autopathy“ a „Autopathy, a Homeopathic Journey to Harmony“. Zde je překlad recenze:
Bez ohledu na to, jak dlouho praktikujeme homeopatii, všichni jsme zažili štěstí začátečníka. Pacient vejde, mluví jazykem rubrik, ihned nalezneme similimum a bum ho, uzdraví se jako rybička! Těchto pár pacientů se zbaví všech svých potíží a uzdraví se jak po stránce tělesné, tak duševní a emoční za velice krátkou dobu a s minimálními homeopatickými zásahy. U většiny z nás však nejsou takové zázraky na denním pořádku. U zbylých případů se musíme vypořádat s jedním z následujících scénářů:
- Při odebírání a analýze případu nám vychází částečné obrazy několika různých léků. Ani s nejnovějším homeopatickým softwarem se nemůžeme rozhodnout, který lék předepsat. Pacient přijde a část potíží je vyřešena. Ve snaze najít perfektní similimum přecházíme od jednoho homeopatického léku k druhému. V té době se mohou klientovy potíže zhoršit a může proto od nás odejít, nebo přejít k jinému homeopatovi, anebo ještě hůř, úplně přestane používat homeopatii a přidá se ke skeptikům, kteří tvrdí, že „homeopatie nefunguje“. (Au!)
- Po odebrání případu se zoufale topíme v moři symptomů a nemůžeme se rozhodnout, který lék podat. Naše vlastní vnitřní nevědomost má šanci naplno zazářit.
- Některé případy mají hodně úrovní, jsou spletité, komplikované, ovlivněné zásahy různých alternativních léčitelů i konvenčních lékařů. Nám homeopatům se nedaří tyto případy zcela pochopit , nemluvě o tom, že je obtížné vytáhnout klienty z hromady alopatických léků, pod jejichž vlivem se nacházejí.
- Anebo je onemocnění pacienta tak rozvinuté, že máme spíše tendenci se vzdát, než podat heroický výkon a nevyléčitelnou situaci se snažit napravit.
S jistotou mohu říci, že tyto scénáře nezažívají jen novopečení homeopaté, ale i ti, kteří praktikují desítky let. Někteří mí učitelé s nadšením tvrdí, že homeopatie je zaměřená na člověka, přesto od kteréhokoli zkušeného homeopata slýchám, že homeopatie je stejně jednoznačná jako 2 + 2 = 4.
Takže ano, abychom přežili ve vysoce soutěživém světě alternativních léčitelů a abychom dali svým klientům příležitost uzdravit se a užít si dobré zdraví, neustále se poohlížíme po nových nástrojích, které nás jako léčitele zachrání před vyhořením a ustrnutím. Musíme udržovat své ostří nabroušené.
Zatímco jsem se zamýšlela nad těmito řádky, dostala se mi do ruky k recenzi kniha: „Příručka autopatie: Podporujme svou životní sílu; Holistická homeopatie bez homeopatických léků a a něco navíc“ (2019) od Jiřího Čehovského. Byla jsem tak fascinovaná, že jsem si koupila další dvě jeho knihy – Autopatie, homeopatická cesta k harmonii (2011) a Uzdrav se s autopatií (2012). Knihy jsem četla v pořadí, jak byly napsány. Přečetla jsem každé slovo na jeho internetových stránkách (Autopathy.com) a snažila se pochopit, v čem autopatie spočívá, kdy, kde a kdo ji může použít. Jsem ráda, že jsem knihy prostudovala, a pokud zažijete některý ze čtyřech výše popsaných scénářů, jak se to děje čas od času každému z nás, i mně samotné, pak budete stejně nadšeni četbou těchto knih a čas tím strávený budete považovat za užitečný.
Ve své první knize Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii Jiří působivě líčí, jak u lidí vzniká nemoc. Pro objasnění používá termín „frekvence“ (str. 32 – 34). Zdůrazňuje, že homeopatie není založená jen na principu „similia similibus curantur“, ale také na principu „equalia equilibus curantur“, a proto máme přirozenou tendenci předepisovat léky, které jsou izopatické.
Příkladem je podávání potencované vakcíny lidem, jejichž potíže se rozvinuly po očkování. Také porozumíme vysvětlení Dr. Luxe, který říká, že „všechny nakažlivé nemoci v sobě, ve struktuře své infekční materie, nesou i léčivý potenciál.“ Je zde podrobný popis případu francouzského homeopata O. A. Juliana, jenž léčil těžký případ herpes simplex izopatickou, nebo auto-izopatickou metodou (infekční sekret z nemocného člověka je napotencován a použit k jeho vlastní léčbě).
Jiří Čehovský však říká, že izopatie a autoizopatie nejsou stoprocentně celostní léčebnou metodou. Při svém hledání opravdu celostního, Hahnemanovského konceptu „homeopatie, neléčí chorobu, ale člověka, který nemoc prožívá“ vybral Jiří „autopatii“ jako termín, který není zatížen žádnými patologickými významy. Píše, že v autopatii se nehledá similimum, nebo podobný lék, a ani se nepoužívají žádná homeopatika. Autopatie má ale v homeopatii své filozofické a historické kořeny, stejně jako v učení Buddhy, Swedenborga, kabaly, indických a keltských šamanů, jogínů, raných křesťanů, rozenkruciánů, sufijců, lidí praktikujících channeling (komunikace s vyššími dimenzemi) a mnoha dalších.
Podle Jiřího je autopatie v podstatě duchovní medicína a cesta jednotlivce ke spojení s vyššími úrovněmi univerza, takže se jeho zdraví zlepšuje jak na úrovni těla, mysli a emocí, tak na úrovni duchovní. Duchovní stránka jedince se léčí, což člověk pociťuje jako nastolení harmonie v celé své bytosti.
Ve druhé knize Uzdrav se s autopatií se už z podtitulu dovídáme, co dělat s takzvanými „nevyléčitelnými“ nebo přetrvávajícími problémy těla a mysli. Kniha poskytuje další objasnění a podrobný návod, jak autopatii používat, aby došlo k vyléčení. Krátké kapitoly pojednávající o léčení zvířat a rostlin pomocí autopatie jsou překrásné… a tady k žádnému placebo efektu nedochází!
Poslední Jiřího kniha Příručka autopatie: Podporujme svou životní sílu; Holistická homeopatie bez homeopatických léků a a něco navíc (2019) je souhrn Jiřího poutě říší autopatie a jejích léčivých možností. Jak to má v příručce být, kniha podává kompletní informace o procesu autopatického léčení. Nebudu rozebírat detaily kapitolu po kapitole, ale mohu říci, že po přečtení příručky a autorových předcházejících dvou knih jsem získala pocit, že autopatie je dostatečně jednoduchá na to, aby ji mohli praktikovat jak léčitelé sami, tak jejich klienti. Je dostatečně jednoduchá (znovu zdůrazňuji) i na to, aby ji mohli lidé praktikovat sami doma jako samoléčbu. V osmi částech či kapitolách se Jiřímu podařilo vysvětlit, jak snadná, jednoduchá, ale i účinná autopatie je.
Zatímco jsem se zabývala studiem knih a snažila se pochopit, kam až sahají účinky autopatie, dostala jsem se do kontaktu s dobře známým homeopatem, který autopatii často používá k udržení tělesné a duševní harmonie a stability zdraví, a tak jsem mu položila pár otázek. Odpověděl následující:
Znamená to, že když praktikujete autopatii, není již potřeba odebírat případ homeopatickým způsobem?
„Autopatický preparát se obecně používá jako doplňková léčba, takže neřešíme žádné buď – anebo. Berete to nejlepší z obou světů. Stále je potřeba odebrat případ, protože používáte obojí – jak autopatii, tak homeopatický lék. Také je nutné vědět, jakou má klient životní sílu, abyste správně nastavili dávkování a potenci autopatického preparátu. Nemůže být jednodušší, jasnější a důstojnější léčebný systém. Vrací sílu jedinci. V situacích, kdy nemáte lék, nebo ho nemůžete určit, je to skvělý nástroj.
Další výhodou je autopatická lahvička, kterou Jiří vyrobil. S ní uděláte potenci 200 C nebo vyšší za pár minut. Samozřejmě vždycky můžete preparát vytvořit standardním způsobem, ředěním a protřepáváním, ale urychlení procesu je příjemné.
Jiří věří, že je nejlepší zbavit tělo parazitů před tím, než přistoupíme k dalším metodám autopatie, takže jsem to začal testovat na kandidě sám u sebe a u několika mých přátel. Použijete první ranní slinu (a cokoli jiného, co vykašlete), přivedete ji k varu a pak ji potencujete. Bral jsem jako dítě hodně antibiotik a pořád jsem se potýkal s kandidou. Vyzkoušel jsem obvyklé léky a řadu dalších možností (esenciální oleje, peroxid v jedlé kvalitě, atd.). Některé věci zafungovaly, ale vždy se to opět vrátilo. Poté, co jsem si párkrát udělal autopatii, jsem se kandidy zbavil na měsíce. Sem tam ji zopakuji. Moji klienti mají podobné zkušenosti. Pak jsem ji vyzkoušel u klientky s depresí. K výrobě preparátu použila dech z nosních dírek a aplikaci na čelo. Došlo k výraznému zlepšení. Použil jsem ji také několikrát u alergií na jídlo se stejným účinkem a u mnoha jiných potíží.
Podstatné je držet se co nejvíce instrukcí. Pokud používáte autopatii a máte v úmyslu vařit slinu, doporučuji převaření v nové nerezové lžíci, a pak obsah přelít do lahvičky, místo převaření v autopatické lahvičce.“
Je tedy jasné, že autopatie nenahrazuje staré dobré homeopatické odebírání případu ani bohatou pokladnici homeopatických léků prověřených a používaných posledních 250 let. Je to jen další postup, který spolu s homeopatií dokáže pomoci našim klientům.
Co je tedy potřeba udělat? Jestli jste jeden z homeopatů, kteří mají 100% úspěšnost u každého klienta, pak se samozřejmě nemusíte zabývat potenciálem a účinky autopatie. Pokud ale patříte do kategorie nižších lidských bytostí, které neustále bojují s tím, aby byly dostatečně pozorné a vnímavé a vždy poskytovaly pacientům pomoc (obzvláště u velmi komplikovaných, mnohokrát přeléčených a nereaktivních případů), pak sáhněte po všech třech Jiřího knihách a prozkoumejte autopatii pečlivě. Může vám sloužit jako další lék ve vaší rozrůstající se lékárničce.
Žijeme ve světě, který se velmi liší od toho, ve kterém vyrůstali naši prarodiče. Jsme zaplaveni toxickými chemikáliemi v našem životním prostředí včetně jídla, vody a vzduchu. Žijeme a dýcháme atmosféru, která je přeplněná radiací. Máme příliš mnoho diagnóz, testů, předepsaných léků a i přes neskutečně vysoké účty za zdravotní péči jsme stále druhem zamořeným nekonečnou řadou nemocí. Je ohromující, že jsme ještě nezmutovali do nějakého jiného živočišného druhu a jsme pořád Homo sapiens. Jiřího kniha se dotýká nejzákladnější stránky lidství. Naše vitální síla má svůj otisk ve slině, která se považuje za nejideálnější tekutinu pro autopatii a frekvence slin je těsně spjata s frekvencí nás samých v nejlepším zdraví, a to i uprostřed nemoci. Nehledě na to, jak moc jsme nemocní, pokud jsme na živu, je přítomná a funkční naše vitální síla a my stále produkujeme sliny. Autopatie nám dává snadno použitelnou metodu, jak prozkoumat léčivý potenciál potencované sliny k obnovení harmonie a z tohoto jednoduchého důvodu možná budete přemýšlet o hlubším studiu autopatie a uvidíte, zda si ve vaší praxi a vašem životě najde místo.
přeložila Tereza Ledererová
O autorce:
Vatsala Sperling
Dr. Vatsala Sperling MS, PhD, PDHom, CCH, RSHom(NA), pracovala jako ředitelka oddělení klinické mikrobiologie v nemocnici v indické Chennnai, kde prováděla výzkum zaštítěný Světovou zdravotní organizací (WHO) a věnovala se rozsáhlé publikační činnosti. Poté, co se odstěhovala do USA, kde založila rodinu, začala studovat na homeopatické škole Mishy Norlanda. Je autorkou devíti knih (www.InnerTraditions.com) a mnoha esejů a článků na téma homeopatie, zdraví a spiritualita. Stále pokračuje ve studiu u několika učitelů. Má homeopatickou praxi ve Vermontu, jako dobrovolník se účastní komise pro kontrolu případů při CHC a je členkou rady ředitelů NASH. Kontaktovat ji můžete přes webové stránky www.rochesterhomeopathy.com.
Napsat komentář