Homeopatie a duchovno

Kritici homeopatie, podporovaní vyhledávacími nástroji na internetu, některými akademickými funkcionáři, novinami a televizí, stále kladou sugestivní otázku: „Co je v těch vašich pilulkách jiného než  cukr?“ A homeopaté jim často dluží jasnou odpověď. Někteří říkají: „Je to paměť vody“. Jiní říkají: „Nevíme, ale věda to jednou zjistí.“ Jiní jen mávnou rukou: „Zbytečná otázka, hlavně, že to funguje.“

Značná část obhájců ovšem zapomíná, že jednoznačná odpověď je tu už dávno. Poskytl ji zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann ve svém díle Organon léčebného umění, kde říká: Homeopatické léčebné umění rozvíjí na maximum vnitřní, duchovní léčivé síly syrových substancí prostřednictvím specifického postupu… Homeopatické léky jsou tedy ředěny až do tak jemné úrovně, aby mohly působit na stejně jemnou (duchovní) životní sílu. A ji léčit, protože, jak dovozuje zakladatel: Pouze chorobou narušená životní síla vyvolává nemoci. Dál pak čteme: Zasažení chorobně narušené duchovní dynamis (životní síly) oživující naše tělo v neviditelném nitru a ztělesnění symptomů, které jsou jí v organismu určovány a jež jsou navenek patrné, tvoří totiž jeden celek, jsou jedno a totéž. Organismus je hmotným nástrojem žití. Bez dynamis, jež ho oživuje instinktivně, zavedením jakéhosi řádu, je však zrovna tak nemyslitelný jako životní síla bez organismu.

Je to tak, homeopaté pracují  s duchovní životní silou člověka, a přes ni ovšem i s tělem a myslí. Jen na jemnou dynamis mohou informačně působit jemné potence léků, ona jediná je za zdraví či narušení zdraví odpovědná. Skoro třicet let zvu do Prahy známé učitele homeopatie ze zahraničí, a těch, kteří tento názor nesdílejí, mezi nimi byla opravdu mizivá menšina.

Kritici homeopatie však tuto duchovní podstatu neuznávají. Vidí jen cukr. Jen hmotu. Jen orgány. Jen nemoci. A tak se dostáváme k otázkám, zda něco duchovního v člověku neexistuje, nebo naopak existuje? A zda duchovní dynamis je domněnkou, nebo faktem? Pokud by o tom mělo proběhnout nějaké světové referendum, pak by jistě byla odpověď jednoznačná. Ovlivňováním životní síly, prány, čchi, se totiž na světě dobrovolně léčí mnohem víc lidí, než těmi materiálními „vědeckými“ metodami. I u nás, podle zjištění Eurobarometru (sociologického průzkumu Evropské komise), věřila už roku 2005 v duchovní životní sílu polovina obyvatelstva.

Takže tu máme silnou názorovou polarizaci: Na jedné straně lidé, kteří vidí jen  hmotu, na druhé straně lidé, vnímající pronikavý účinek nosiče jemné (duchovní) informace. Dvě naprosto neslučitelná stanoviska. Zrovna tak nesmiřitelná, jako jin a jang.

Právě z této polarizace, z této dynamiky střetávání odlišných názorů ovšem vzniká demokracie. Diverzita názorů je pro evropskou kulturu posledních dvou století typická. Dokonce asi tvoří podstatu té nyní pracně hledané evropské identity. Homeopaté by se měli v tomto věčném boji protikladů dál držet na straně homeopatické duchovnosti. Dělali to zatím dvě stě let.