Homeopatický konstituční lék II.

Konstituční lék a nehmotné centrum

Homeopatie není jen léčba podobného podobným, ale také nehmotného nehmotným. Základním paradoxem homeopatie, který tolik vadí materialistům, ale vůbec ne homeopatům a jejich pacientům, je účinek nehmotných potencí léku na materiální tělo člověka. Výchozí substance léku je totiž natolik zředěna, že nemůže obsahovat ani molekulu původní látky. A čím více je zředěna, tím je účinnější. Čím méně je hmotná, tím pronikavěji působí na nehmotný organizační systém v člověku, který ovládá jakékoliv dění v těle či mysli a je základním činitelem udržujícím řád, harmonii a zdraví. Je-li nehmotný systém narušen, podlehne-li určitému zmatení, projeví se to symptomy v mysli nebo těle: např. nesoustředěností, zapomnětlivostí, zlostí nebo horečkou, kašlem, vyrážkou, v podstatě jakoukoliv chorobou. Vnější chorobný činitel, stres, ať už pochází od virů, bakterií, konfliktu s manželem, z pracovního přetížení nebo ze znečištění potravy či vzduchu, zapůsobí prostřednictvím orgánů a smyslů právě na tento vntiřní nehmotný řídící systém. Pokud je zdravý, běžné vnější vlivy jej nevyvedou z rovnováhy a tento systém, Hahnemann jej nazýval duchovní vitální silou, dynamis, Kent jej označil jako nehmotné centrum či vnitřího Člověka, nedopustí žádné zdravotní změny v mysli ani v těle. Cílem homeopatie a jejích léků je proto posílit právě tento vnitřní systém. Jestliže nemoc, ať akutní nebo chronická, už probíhá a je podán homeopatický lék, je nehmotný organisační systém informován přesně vybraným homeopatickým lékem o tom, jak má situaci zvládnout. Následuje úzdravný proces, který u akutní nemoci může trvat jen pár hodin, u chronické pak samozřejmě déle, v závislosti na stupni poškození organismu. Zdravotní zlepšení nezpůsobuje lék přímo, ale výhradně prostřednictvím duchovního nehmotného systému. Ten je pak schopen znovu nastolit takový zdravotní stav, v jakém byl člověk dávno před tím, než onemocněl.
Hmeopat tedy nepředepisuje lék pro mandle, pro kůži nebo pro štítnou žlázu, ale výhradně pro ono nehmotné řídící centrum, které tyto orgány ovládá. Celkový charakter člověka s jeho myšlením, emocemi, chováním, sociálním fungováním a s jeho chorobami je určen výhradně charakterem jeho řídícího nehmotného systému. Aby mohl homeopat pro určité nehmotné centrum určitého člověka vybrat z několika set léků přesně ten jediný, který s ním nejlépe harmonizuje, musí se o tomto neviditelném a nehmatatelném systému mnoho dozvědět. Přímé nahlédnutí do duše člověka však není obyčejnému smrtelníkovi běžně přístupné, a tak homeopatovi nezbývá, než se dozvídat o vlastnostech centra odvozeně, a to podle toho, jak se projevují v mysli, emocích a ve fyzických orgánech. Proto jsou pro něho důležité údaje, většinou zdánlivě s nemocí nesouvisící a týkající se spíše jeho chování, reakcí na teplo a chlad, času, kdy se cítí lépe nebo hůře, emocí, chování k ostatním lidem… Vlastním smyslem homeopatického vyšetření, prováděného formou pohovoru, je odhalit vnitřní konstituci, základní sklon ke zdravotním poruchám, zakódovaný v nehmotném řídícím centru.
Jakmile homeopat rozpozná z nejrozmanitějších údajů charakter centra, může stanovit lék, který konstituci pacienta plně pokrývá a je schopen uvést do pořádku různá zdravotní poškození a zároveň vykořenit jakýkoliv sklon k nemocem pro budoucnost. Lidé se často ptají: Jaký je homeopatický lék na rýmu? Jaký na kašel? Jaký na ekzémy? A klasický homeopat, následovník Hahnemanna, musí vždy poctivě odpovědět: Takový lék neexistuje. To jediné, co máme, je lék na celkovou konstituci, lék pro vaše nehmotné organizační centrum. Jestliže jej najdeme, s pomocí materií medik, repertorií a počítačových programů, tehdy vaše nehmotné centrum znovu nastolí řád a harmonii, vrátí vás ke zdraví, a to i v případě, že máte mnoho nejrůznějších i dlouhodobých potíží najednou. Rýma, kašel, ekzémy a všechny vaše další akutní i chronické problémy postupně odezní po užití jediného léku. Někdy je zapotřebí užít v léčebném procesu i dva nebo tři léky – vždy však jeden lék v jednom období. Po uplynutí několika měsíců nebo i let je někdy nutno lék změnit, použít jiný pečlivě vybraný lék, neboť si to vývoj vyžádal – ale vždy s ohledem na potřebu centra. Musí to být lék, jaký odpovídá celkové konstituci pacienta, čili tzv. lék konstituční.
Malý příklad: Před dvěma lety přišla mladá paní s cukrovkou. Obsah cukru v krvi byl nad normou, ale její diabetolog se dosud nerozhodl nasadit insulin, takže zatím nemoc kontrolovala dietou. Vedle této nemoci trpěla silnými menstruačními bolestmi a také bolestí krční páteře. Při cestách v autě měla vždy žaludeční potíže a závratě. Po provedení homeopatického pohovoru jsem se rozhodl pro lék Lycopodium clavatum CH30. Mezi důležitými údaji, vedoucími k jeho nalezení, bylo například zhoršování jejích potíží mezi 4. a 8. hodinou večerní a pravostrannost bolestí. Vzala jednu kuličku léku jednorázově. Za několik měsíců klesla hladina cukru v krvi při opakovaných vyšetřeních u diabetologa na normál. Přestaly se projevovat bolesti břicha při menstruaci, později zmizela bolest za krkem. Asi rok a půl po podání léku zmizely i nevolnosti při cestování autem, které měla odmalička. Dva roky po jednorázovém podání léku navštěvuje mladá žena stále diabetologii a vyšetření opakovaně ukazují normální hladinu cukru v krvi.
Tento příklad jsem uvedl hlavně proto, abych ukázal, že nehmotné organizační centrum v člověku dokáže s pomocí konstitučního léku odstranit i takové problémy, které jsou běžně považovány za nenapravitelné. Zároveň vždy dochází k léčbě celého člověka a odeznívají i jeho ostatní potíže. Nejmocnější léčitel je ukryt přímo uvnitř každého z nás.